2. liga: Postoupky A – Znojmo 3,5:4,5

V dnešním zápase 2.ligy šlo o poslední možnost jak udržet naději na záchranu. Soupeř ovšem bojuje o postup do 1.ligy. Ale my jsme na ty družstva v předu dost nahecovaní. No ale potom co jsem se dozvěděl, že nebude hrát Libor ani Marek a budu muset nastoupit i já, tak mi bylo jasné, že to bude nadlouho poslední domácí ligový zápas. Sestava byla nakonec: 1. Martin Dvořák, 2. Petr Večeřa, 3. Martin Bačák, 4. Petr Bačák, 5. Martin Dungl, 6. Radek Holman, 7. Vladimír Opluštil, 8. Jan Ryšavý. Zprvu zápas nevypadal vůbec špatně. Ale to by se člověk nesměl dlouho dívat na třetí šachovnici. "Kam ten Martin, odskočí s tím koněm", říkal jsem si v duchu. Za pár minut poté jsme již prohrávali 0:1, neboť kam půjde s koněm, nevěděl ani náš kapitán. Po tradičním začátku, pokračoval zápas dalším tradičním výsledkem. Večis(2.) na druhé se vzdal poté, co ve vyrovnané pozici, šel pěšcem tak nesmyslně, že se mu pozice úplně rozpadla. Prý pokus o protihru. Zřejmě nepochopil význam tohoto slova, neboť místo toho aby hrál proti soupeři, hrál vyloženě proti sobě. 0:2. Bohužel ani partie na čtvrté desce nás nepotěšila. Peťa se zřejmě nakazil nějakým prohrávacím bacilem od svého bráchy a posledních pár zápasů mu nevychází podle jeho představ. 0:3. Za tohoto stavu to nevypadalo vábně. Zvláště když Radek (6.) ztratil dva pěšce a dostal se do hodně prohrané jezdcovky. Přes veškerou snahu se mu nepodařilo zabránit soupeři ve skorování. 0:4. Všechny naděje na bodový zisk nám vzal výsledek na první šachovnici, kde se Martin se soupeřem dohodl po boji na remíze. 0,5:4,5. Vzápětí na prohru stojící Honza (8.) získal triviálně věž a za chvíli zaknihoval náš první bod. 1,5:4,5. Výborně hrající Martin (5.) rozhodl postupem svých centralních pěšců. Když k tomu přidal přechodnou oběť kvality s následným ziskem celé figury, bylo o výsledku partie rozhodnuto 2,5:4,5. Můj soupeř nesehrál moc dobře přechod do koncovky, kde jsem získal docela slušnou pozici. I jeho plán pochodovat králem do centra, nebyl správný. Nakonec rozhodl můj volný pěšec, za kterého musel soupeř obětovat figuru. Ještě se snažil partii prodlužovat co nejdéle, ale přece jen jsme do matu nehráli 3,5:4,5.
Opět jsme si zápas prohráli sami a tak není divu, že jsme spolu s Holešovem již jistí sestupující. Náš dnešní soupeř se naopak dostal na první místo a je tak blízko postupu do 1. ligy.
opl

ZKS: Postoupky B – TJ Polešovice

Soupisku na tento zápas jsem kompletoval ještě krkolomněji než obvykle, a to je co říct. Po opožděném odřeknutí některých hráčů jsem zjistil něco nechutného. 5. Slovy pět hráčů mi zůstalo. Zavolal jsem tedy Anetě, jestli nepřijede posunout soupisku. Souhlasila, ale mohla hrát jen dvě hodiny. Výborně, to by nás bylo šest. Zavolal jsem i Romanovi, jestli neudělá totéž. Nechtělo se mu vstávat, takže pořád šest. No a pak přišel spásný nápad nasadit bráchu, kterého si vzalo áčko. Áčko hrálo až od deseti. Jeník tedy mohl eliminovat soupeře s Elo 2270 na první v béčku a poté elegantně přejít do áčka. Konečná cifra tedy byla sedm hráčů. A to: 1. Jan Ryšavý, 2. Aneta Tomečková, 3. Pavel Hlaváček, 4. Jan Štefek, 5. Jindřich Ryšavý, 6. Marek Navrátil, 7. Jan Netušil.
Po příchodu a vysvětlení herního plánu našemu družstvu se mi naše družstvo vysmálo. A upřímně, nešlo se jim divit, dva hráči-nehráči v sestavě je trochu moc. Nicméně soupeři měli také smysl pro humor, přijeli v sedmi, takže na poslední byla oboustranná kontumace. Tomuto se pro změnu vysmívali áčkaři.

První dohrál pochopitelně Jeník na první. Nasadil svižné tempo, aby se pozice dostala co nejdál a on mohl nabídnout remízu. Tu také nabídl. Soupeř možná zaslechl rozhovor našich hráčů a vědivše (vědouce, věda, nevím, jak je ten tvar), že Jeník pospíchá, začal dlouze přemýšlet. Možná nic netušil, každopádně po dvaceti minutách se musel Jeník vzdát (0-1). Áčko už začalo hrát a soupeř by mohl zdržovat klidně další hodinu.
Druhá byla Aneta. Nabídla remiz a soupeř ji přijal (0,5-1,5). To byl nečekaný půlbod, očekával jsem protahování jak na první.
Třetí byl Pája. U něho byla rychlost také nutná, vzal si s sebou pouze pět rohlíků a bez jídla on šachy nehraje. Co se u něj stalo nevím, ale vyhrál a ještě mu pětina svačiny zbyla (1,5-1,5). Dle svých slov měl štěstí.
Honzu Netušila jsem prohrát neviděl, nevím, zda měl špatnou pozici nebo něco vymyslel (1,5-2,5).
Já jsem vynašel kombinaci. Dle mého propočtu se mělo něco vyměnit a já bych se zbavil soupeřova dobrého střelce i útoku. Následná koncovka se mi líbila. Jenže houby. Jediná varianta, kterou jsem neviděl se přirozeně hrála. Pak jsem jedinou variantu neviděl ještě dvakrát. A jak to bývá, jediné co člověk nevidí je to prohrávající (1,5-3,5). Tím (mým) pádem byl v podstatě zápas prohraný.
Pan Štefek neměl totiž ve své pozici dlouhodobě víc než remízu. V koncovce ztratil pěšce, ale stále mohl držet soupeřova střelce a krále na mrtvém bodě. Remízový tah ale přehlédl a podlehl (1,5-4,5).
Marek celou dobu obléhal krále, dokonce obětoval figuru, ale nedobyl ho. Soupeři nabídl remízu a ten ji přijal (2-5). Prohloupil, neboť mohl Marka vykopat za polovinu nebo dokonce sám zaútočit. Jenže to neudělal.

Děkuji Anetě, že přišla vypomoct a bráchovi, že si troufl na dvě partie za den. Naneštěstí nás stále bylo o jednoho méně, navíc já, Marek a pan Štefek jsme nezahráli dle očekávání. Momentálně jsme poslední a pokud příště vyhrajeme, máme šanci být i předposlední. Takže céčko, víš co musíš udělat!

RS 10.kolo: Spartak Hulín – Sokol Postoupky D 3,5:4,5

V závěrečném kole regionální soutěže nastoupilo naše D-družstvo proti poslednímu celku tabulky. Soupeř nastoupil opět nekompletní a tak jsme již na začátku vedli 2:0. Naše družstvo hrálo skoro v základní sestavě: 1. Miloš Kucián, 2. Miroslav Rakušan, 3.Filip Zavadil, 4. David Opluštil, 5. Pavel Večeřa, 6. Michal Scheichenost, 7. Miloslav Bouda, 8. Jan Polišenský.
V zápase šlo o to, kdo skončí poslední v tabulce. Z našich se tentokrát nevedlo Mirkovi (2.), když mu jeho soupeř vrátil porážku z prvního vzájemného zápasu. Partie se také nevyvedla Davidovi, který v nadějné pozici ztratil figuru a bylo po partii 2:2. Dobře si naopak vedl Michal (6.), který svého soupeře dokázal porazit. Remízami skončily partie Pavla (5.) a Filipa (3.) a tak o celkovém výsledku rozhodovala partie na první šachovnici. I ta skončila remízou, díky níž jsme zvítězili a skončili na sedmém místě v tabulce.

Za celou sezonu chci poděkovat všem hráčům a rodičům, kteří se podíleli na docela úspěšném působení našeho D-družstva v regionální soutěži.

opl

Krajský přebor družstev mladších žáků – Kateřinice

26. března jsme se vydali na krajský přebor do Kateřinic s cílem postoupit na MČR družstev mladších žáků, to znamená skončit mezi 2 nejlepšími družstvy. Bylo pro mě trochu záhadou, proč se taková soutěž koná na kraji světa, no ale budiž. Z loňského týmu, se kterým jsme vybojovali druhé místo v kraji, pro letošek zůstali jen Filip Zavadil (1. deska), Mira Rakušan (2.) a David Opluštil (3.). Byli doplněni Honzou Polišenským (4.), Lenkou Navrátilovou (5.) a zezadu všechno jistil Pája Opluštil (6.).

K mému velkému překvapení jsme byli nasazeni jako jedničky, ovšem v této věkové kategorii to mnoho neznamená. V prvním kole jsme dostali stejně jako loni Kunovice a stejně jako loni to nebylo vůbec jednoduché. Nakonec jsme ale zvítězili 4:2. Stejným výsledkem jsme zdolali i Zlín v kole druhém. Pak nás ovšem zaskočila téměř domácí Hošťálková. Vyhrát dokázali jenom Pája a Poliš, Mira na dvojce ztratil svůj jediný půlbod v turnaji a remizoval, Lenka prohrála partii, ve které od začátku tahala za kratší konec, David nevyužil možnosti k útoku a prohrál na čas a Filip, který měl ze začátku asi tři pěšce navíc si také vybral slabší chvilku a porozdával soupeři materiál.
Pak nás už čekalo Staré Město a museli jsme se vyrovnat s určitým tlakem, protože jsme již museli všechny zápasy vyhrát. Staré Město jsme nakonec zdolali 4:2. Osvětimany jsme pak porazili pro změnu opět 4:2. Rozhodující zápas nám připravilo šesté kolo, ale zvládli jsme ho na výbornou a zvítězili 4,5:1,5. Své předchozí nezdary odčinil Filip, který doslova zničil silného Kovaříka na první desce Vsetína. Poslední kolo již byla exhibice a doufám, že taková předzvěst mistrovství republiky. Boršice jsme totiž přejeli 6:0 a Pájův soupeř na šestce z toho byl dokonce tak špatný, že mu u partie říkal, že nenávidí šachy.
Filip nakonec získal 4 body, Mira 6,5 a získal cenu za nejlepší výkon na druhé šachovnici, David 5,5, Honza 5, Lenka 3 a Pája po výborném výkonu 5 bodů. Obsadili jsme tedy nakonec druhé místo a splnili cíl – postoupili na MČR.

Marek Machalík

Konečné pořadí + foto

Turnaj v Koutech po Martinovsku

S Peťou Večeřou jsme se minulý týden zúčastnili turnaje z nejtradičnějších, doprovodného FIDE Openu při Mistrovství republiky mládeže do 16 let, dorostenců a juniorů. Po letech 2002-2008 jsem tam byl již poosmé. Večisův článek jsem zatím nečetl, protože by to tomu mému bralo originalitu. Tak se pak nechám překvapit, jestli si přečtete v obou článcích totéž, něco jiného nebo pravý opak. A ještě než přijde nudná chronologie, začnu schválně hned na začátek deseti klíčovými pojmy: Hadí obrana, automobilové závody, přehlížení jednoduchých taktických obratů, videocitát "Black is almost lost. No black is not almost lost, he is lost!", který Večis komentoval slovy "nejdřív s ním zametl, pak si řekl, že to nebylo dost, tak se vrátil a zametl s ním znovu, ještě s bonusem", zpracování dat na nefunkčním notebooku (už fakt jen chvilka a je to), génius pracuje, Ortodoxní a moderní hadí útok, neochotní číšníci a hlad, Český Slavoj, rychlodraci.

Takže, je krásný slunečný pátek 11. března, po práci si konečně kupuju snowboard a jedu domů. V noci musím pracovat, zpracování dat do jedné sociologické práce, nevadí, to se sfoukne za pár hodin a dospím se ve vlaku. Nestihl jsem to, takže si beru s sebou počítač a dodělám to o víkendu. Bereme Večise autem na nádraží a potkáváme Julču Šimčákovou s (asi) babičkou. Cesta utíká pro nás bez potíží, v Šumperku se přidává Marťa Beil, a bohužel se odpojuje Julčina skupinka - nestihly přestoupit. Po dojetí se v rekordním čase ubytujeme, najíme a já si na chvilku zdřímnu. Jsem rád, že jsem nasazený těsně za půlkou - to znamená, že když budu na 50 %, budu dostávat dobrého soupeře, žádné saláty.  Plán mám perfo přes 2050 a dobrou hru.

Mým prvním soupeřem je Láďa Vaněk, sympaťák od pohledu, čtvrtý nasazený, černýma, jsem on-line. Doufám, že se na mě nikdo moc nedíval - hraje se Nimcovička a dochází přesně k tomu, co černý nesmí dopustit. Soupeř mě vsadil do kleští a postupně umačkal. Ani nevím, kde jsem udělal chybu (někdo prohlásil, že takové výhry má nejradši, když soupeř neví, kde udělal chybu - musím uznat, že z té druhé strany je to taky impresivní a zastánci výroků typu, že nezáleží na tom, je-li zážitek dobrý nebo špatný, hlavně ať je silný, by možná na mém místě dojetím padali do kolen). Jen věřím, že většinu času, kdy už jsem nad partií lámal hůl, by Fritz pořád psal něco jako +0.52. No už se těším, až si partii zanalyzuju (nejprve sám, pak s motorem). Nevadí, nepřekvapil jsem, to nic. Petr hraje krásnou partii s Tadeášem Baláčkem, kterou bohužel prohrává (nejspíš to Tadeáš zahrál dobře), taktika tam byla pěkná. Jdeme spát brzo, ráno pracuju. V neděli dopoledne se jdeme podívat na sjezdovku. Je krásně teplo a já jdu jen v tričku a šortkách. Nazpátek se svezeme vláčkem a připadáme si jako PÁNI, přání být spatřeni nám plní Míla Vanka :-). Po návštěvě sjezdovky se těším, až provětrám svoji výbavičku.

Odpoledne je mým soupeřem Petr Nešpůrek, elo 1765. Hmmm.. Další velmi poučná partie. Naprosto ho bílýma přehrávám. Oba máme dlouhé rošády a okolo 15. tahu jsou mé figurky připraveny provést rozkaz velitele - zničit domek černého krále. Soupeř to pochopil, a de facto rezignoval - uvolnil se v centru, ztratil u toho pěšce a přešli jsme do dámské koncovky s mým pěšcem víc. Co jsem hodinu vymýšlel, jsem během deseti vteřin ztratil - šach, šach, braní, pěšců je stejně. Nejtupější remis. S tím se však nehodlám smířit, vytrvale odmítám časté nabídky smíru a jdu králem do boje. Brzo jsme jedni z mála, kdo hrají, bloudím bezcílně po šachovnici a nadávám si, že tu ještě budu chvíli trpět, abych si zapamatoval, že se příště mám soustředit :-). Dámy se mění a přecházíme do tupé pěšcové koncovky. Moment, vlastně není tupá, zdá se, že je vyhraná za soupeře! To je v pr...i! Na půlminutě dělám zoufalý průlom s obětí pěšce (soupeř mu samozřejmě mohl zabránit), soupeř přemýšlí asi 15 minut - a to už je mi jasné, průlom je vítězný! Oba si postavíme dámu a já budu stát na výhru. Stalo se a na šachovnici jsou zablokované dvě dvojice pěšců, jednoho získávám a h-pěšec nezadržitelně míří na konec. Ale kam se schovat před šachy? Schovám se za toho druhého, na c8. V pohodě. Nebo vyměním tu druhou dvojičku zablokovaných pěšců a s nimi i dámy. Sakra! Ty dámy se nemění! Marně utíkám králem před šachy a pěšec na h7 smutně přichází o iluze o své historické úloze. Říkám si, že aspoň uvidím remízu 50 tahů poprvé v praxi. Když však soupeř ve 118. tahu nabízí remízu a někdo prohlásí "konečně", přijímám. Rozhodčí nás pochválil za udatnost, naoko vynadal za zdržování a nepříliš sympatický mladý pan Nešpůrek šel vysvětlovat kuchařkám, že si nestihl vyzvednout večeři, protože tahal dámskou koncovku - to musí pochopit! :-) Večis mi ukázal jednoduchou cestu k výhře asi v 80. tahu - schovat se za soupeřova c7 pěšce, nevymýšlet výměnu dam a dojít háčkem až k mantinelu. Škoda, že jsem to neviděl. Večer trávíme ve společnosti Úholičských a těšíme se na další kolo. Zajezdili jsme si na trenažéru autíčka - dva hráči jedou proti sobě, každý má své pedály a volant a stojí to 20 korun za oba. Hráli jsme o to, kdo platí. Prohrál jsem. Ale to je tím, že denně nejezdím autem do Zlína.

Další den je dvojkolo, mými soupeři jsou Jiří Kaser a Tadeáš Boček, oba mladíci, oba necelých 1800 elo. Na Jirku Kasera vypouštím rychlodraka. Ztrácí v zahájení příliš mnoho temp, dostává se do mých kleští a okolo 30. tahu mu dávám mat. S Tadeášem máme opačné rošády, což značí rychlý útok. Nakonec je ten můj na královském křídle úspěšnější a stojím na výhru. Ale místo toho, aby pan Martínek Dunglů soupeře doklepl, bojí se protihry, tak raději vymění figury a přejde do (zdá se) vyhrané koncovky. Ta je však za mě jen o něco lepší. Naštěstí soupeř podcení motiv s matem jezdcem, díky kterému jej bez velkých nervů porážím. Večer zase autíčka. Proč pořád prohrávám? A proč se mi Večis směje, když prohrávám? To není fér!

Další den (úterý) získává konečně turnaj svůj pravidelný rytmus. Kolo ráno v 9, odpoledne nějaký program. Vstanu před sedmou a chystám se na soupeře. Venku je pořád krásně a tak se rozhoduju vydat se narychlo do Loučné do obchodu. Vsuvka ke stravování - HRŮZA. Číšníků je v hotelové restauraci jako nasráno, hostů mimo dobu jídel málo, stejně se nám však nevěnují. Jídelní lístek je osekaný („Poprosím vás o jednu mexickou mísu - mexickou mísu si nemůžete objednat - proč ne? - protože máte špatný jídelní lístek - jak to? - je vás tu 500, to nemůžeme stíhat vařit vám všechno." Taky vám chybí v předchozím dialogu fráze "je mi líto" nebo omluva?), jídlo drahé, číšníci šidí (tři nožičky párků jsou jednou za 38 Kč, jindy za 48) a ještě jsme rádi, že nemáme oběd objednaný. Zatímco my si můžeme ad hoc objednat aspoň ze čtyř, většinou dobrých, jídel z osekaného jídelňáku, "stravenkáři" mají pokaždé kuře. Nejčastěji s rýží. Protože je to levné. Nejbližší obchod v Loučné - 4 kilometry. Jo, tady jsem skončil. Tak teda si udělám před partií krátký výklus - 4 km do Loučné a nazpět vlakem, celá akce na 40 minut. Nakonec se mi daří chytit stop, takže to je ještě rychlejší a máme co jíst. A Barča mi říká Forreste.

Jako soupeře dostávám v 5. kole Jiřího Navrátila. Pevně hrající pán z Uničova, 2140 Elo, hraje Londýnský útok (d4 Sf4 e3 c3 h3 atd.). Partie je velice zajímavá a jsem přesvědčený (i když opět nejdřív bez Fritze), že jsem byl strategicky vybraný. Bohužel ztrácím pěšce a soupeři se daří přejít do koncovky. Jsem tak unavený a nas.., že ani moc nekladu odpor a rychle prohrávám. Na tuhle partii se taky prostě musím podívat, z ní budu poučení ždímat po kýblech! Jsem pěkně znechucený a šachy nechci ani vidět. Večis hloupě prohrává se Šplíchalem. Na oběd jdeme tak říkajíc k bábě, do výborné hospůdky hned dole u nádraží. Doporučuju všem, kdo někdy navštívíte Kouty! Pracuju až dlouho do noci. Protože měním software (excel není vhodný a k R nemám dokumentaci), přestávám věřit, že už jen chvilka, a bude to. Jdu spát o půl pátý, stávkuje mi počítač - velké díky Večisovi i Marťovi Beilovi za technologický support.

6. kolo hraju bílýma s panem Kuchynkou, asi 2020. Rychlá remis, já jsem nevyspaný, pan Kuchynka unavený - tak jsme oba rádi. Jdu pracovat. Večis mě zase poráží v autíčkách, ale získávám čestnou první výhru. Našla se Anička :-(. Venku se kazí počasí, prší. V 7. kole mám Mílu Vanku, kapitána Úholiček A, kamaráda, elo necelých 2200. V turnaji se mu moc nedaří, ale se známými se jak známo dobře hledá ztracená nit. Jdu brzo spát, pracuju, jdu hrát. Deadline je v pátek, je čtvrtek, uprostřed partie jdu volat, kdy to budu mít. S Mílou hraji černýma zavřenou Sicilku se Sc4 - a strategická idea vyměnit bílému Jf3 a ovládnout střelcem a jezdci e5 a d4 v partii docela slaví úspěch. Pak udělám jeden tah, zpomalující můj nástup na dámském křídle, a dostávám se pod kola útoku po f-sloupci. Ten odvracím a přecházíme do za mě lepší koncovky. Tu Míla velmi zkušeně zostřuje (jinak by asi měl při mé dobré hře vykrvácet). Na hodinách máme každý asi 2 minuty, otevřená pozice, exponovaní králové, každý dámu, věž a lehkou figuru. Tam něco MUSÍ být! To vím a hledám to. Ale nenacházím, místo toho dvoutahově ztrácím figuru. Večis mi ukazuje, jak jsem mohl místo toho získat pěšce a vyměnit dámy. Jednoduše řečeno jsem pustil výhru. Partie byla pěkná, na rozdíl od Navrátila tady mám dobrý pocit, protože se mi nic nerozpadlo pod rukama. Jen škoda výsledku. Jsem rád, že se díky mně Míla chytil, v následujících dnech měl (včetně družstev) 2.5 ze 3 se slušným průměrem. Odpoledne a v noci pracuju a dodělávám celý projekt, ufff. Šeredně jsem to podcenil. Večer jsme se Večisem na dvě hoďky navštívili Český Slavoj, zjistili jisté rozdíly ve svém vkusu na holky :-). Koncert zcela úžasný, s takovým elánem už jsem je neviděl hrát dlouho. Vašek Vojíř je nejlepší!

Bohužel jsem se tu noc, kvůli práci, moc nevyspal. V polosnu prohrávám s Ondřejem Strnadem, 1765. Výrazně lepší pozice, plná soupeřových slabin, šílená chyba v propočtu. Tahle partie rozhodla bohužel o tom, že turnaj je neúspěšný. Bez ní se svou hrou nejsem spokojený, ale není to žádná hrůza - a hlavně vím, kde mě tlačí bota. Tahle partie na tom sice moc nemění, ale přeci jen, 3 body z 8 nelze hodnotit jinak, než jako propadák. Odpoledne si konečně užívám VOLNO. S Barčou a Večisem se jdeme podívat na bowling, pak hrajeme s Úholičáky a Plzeňáky Macháčka, very pleasant evening. Prý jsme ještě hráli na pokoji dvě blitzky, 1-1. Když mi to Večis říkal, jen jsem na něj koukal s přiblblým úsměvem. V 9. kole dostávám Patrika Pýchu, 1619, v 10. tahu nabízím remis, nepřijímá, tak ho porážím. 4 body z 9. S Honzou Framberkem a Mílou Vankou jedeme do Prahy, v autě mám už zase dobrou náladu a chuť do šachů.

Jak to celé shrnout? Turnaj byl fajn, bohužel ne jako dovolená, ale zase se mi bohatě zaplatil. Kvůli práci jsem si pokazil 8. kolo, jinak jsem předváděl svůj standard. Bohužel, jen svůj standard, k cílenému perfo 2050 mi chybělo 181 bodů. Přesně se však ukázalo, kde mě tlačí bota - jednoduchá taktika mě strašila aspoň v polovině partií! - a na tomhle máknu! Třeba s Večisem jednou ten turnaj vyhrajeme. Oblíbili jsme si Dzindziho videa, vesměs stažená z Youtube, a Dzindziho hlášky - viz úvod. Koho zajímá, co je Hadí obrana a Hadí útok, nepřemožitelná zbraň v šachové partii, za pivo mu to osobně rád vysvětlím! :-) Na snowboard jsem se nedostal, ve druhé polovině turnaje pršelo a sjezdovky v Jeseníkách byly mimo provoz. Ale sezóna ještě nekončí! S Večisem nám bylo dobře, takže díky za doprovod a těším se na příští společný turnaj. A děkuju i ostatním kamarádům za zpříjemnění akce. Vyjde-li mi čas, časem přidám nějakou partii.

Doufám, že se Vám reportáž líbila. Budu rád za komenty - a protože asi nejsou žádní vytrvalci, kteří by se dočetli až sem, loučím se. Mějte se jarně!

Martin Dungl

PS: Kdo má chuť, zkuste si vyřešit tuhle nádheru! Bílý na tahu remizuje (hrozí Sf1). Není to úplně lehké. :-)

Konečné výsledky FIDE turnaje v Koutech

RP: Junior Postoupky – ŠK Holešov C 4,5:3,5

V předposledním kole náš tým čekal zápas s beznadějně posledním ŠK Holešov C. Tyto zápasy bývají hodně ošidné, zvláště když soupeři mají spoustu zkušeností. Vždyť jejich nejmladší hráč byl přibližně stejně starý jako já. Přesto, že jsem ho těžce kazil, věkový průměr naší osmičky byl 18 let. Sestava byla docela solidní, z nominovaných se omluvil je Míša Richter. 1. Petr Večeřa, 2. Vladimír Opluštil, 3. Jan Palášek, 4.Marek Navrátil, 5. Jindřich Ryšavý, 6. Miroslav Rakušan, 7. Jan Netušil, 8. Pavel Večeřa.
Našim jednoznačným cílem bylo jakkoli zvítězit a udržet tak šanci na boj o postup v posledním kole se Slavií.

Velmi dobře začali Honza Palášek (3.) a Pavel Večeřa. Prakticky v jednom okamžiku oba své soupeře krásně zmatovali a vedli jsme 2:0. Zejména Honzova oběť dámy byla nádherná, pan hráč. Ostatní partie zatím vypadaly takto. Petr (1) se dostal do nadějné útočné pozice a stál hodně aktivně. Můj soupeř (2.) zahrál poklidné zahájení, takže jsem s černými neměl problém vyrovnat hru a začít připravovat postupný útok v centru. Marek (4.) ze zahájení vyšel spíš v horší pozici, ale v zásadě hodně ploché. Takže jsem předpokládal, že partie skončí remízou. Jindra (5.) hrál dost pomalu, takže se na šachovnici objevilo zatím jen pár tahů. I když se Jindra nedostal na soupeřovu půlku, tak stál dost aktivně. Zajímavou partii rozehrál benjamínek našeho družstva Mirek (6.) Měl trochu problém s rošádou a to ho zbrzdilo v jeho útočných snahách. Stál sice hůř, ale remízu mohl udržet. Honzův soupeř (7) rozehrál zahájení podivně. Ale Honzovi se nepodařilo z toho vytěžit žádnou větší výhodu. Ve střední hře však svého soupeře dostal do potíží. Ten věnoval Honzovi kvalitu, když přehlédl braní věže dámou. Honza si věž sebral až na druhý pokus. Soupeř se chtěl v prohrané pozici vzdát. Šel si ještě zakouřit a tam mu spoluhráči promlouvali do duše, aby to ještě zkusil. Tak si ještě přišel znechuceně sednout k partii. Ke zděšení všech mu Honza věnoval během pár tahů čistou věž zpět a s figurou míň se vzdal. 2:1. Mezi tím se Večis dostal do prakticky prohrané pozice, po přehlédnutí vazby. Jeho soupeř však zahrál tak nepochopitelně, že se nakonec Večis dostal do koncovky s pěšcem navíc. Pěšce sice vynuceně ztratil, ale vše spělo k remízovému konci. To by ovšem nesměl zaparkovat tak šikovně věž, že ji musel obětovat za střelce. Vzniklá koncovka se už dlouho držet nedala a tak bylo vyrovnáno 2:2. Na šesté desce mezitím Mirek ztratil pěšce, ale koncovka se snad dala ještě držet. Mira se rozhodl pro aktivitu figur a soupeř mu nakonec nečekaně vlezl do matové sítě. Tak jsme se přece jen dostali zase do vedení 3:2. Marek (4.) už konečně usoudil, že partie spěje k remíze a zeptal se zda ji může nabídnout. To jsem mu přirozeně schválil. Jeho soupeř byl však hluchý, tak mu to musel i ukázat. Pan Hromada však odmítl nabídku a Marek v domnění, že se koncovka nedá pokazit, ustoupil králem tak šikovně, že prohrál 3:3. V mojí partii jsem zatím získal velkou prostorovou převahu a volného pěšce, který za podpory všech těžkých figur se již dostal na třetí řadu. Soupeři se přestalo dostávat tahů figurami a jeho tahy pěšci způsobili oslabení pozice. Musel jsem hrát hodně přesně a tak jsem spotřeboval času víc než jsem zamýšlel. Na posledních 10 tahů mi tak zbyly 2 minuty. Přesto jsem v časovce získal dva pěšce. Soupeř pak všechno vsadil na jednu kartu a snažil se mi dát mat. Správnou obranou jsem získal třetího pěšce a před matovými hrozbami se soupeř raději vzdal 4:3. Vzápětí dostal nabídku remízy Jindra, kterou ihned akceptoval a tak jsme nakonec v zápase plném zvratů, přece jen zvítězili.

Smutnou zprávu jsem se dozvěděl při hlášení výsledků z Prusinovic. Při utkání s Lutopecnami ihned po svém posledním životním zápase, zemřel v hrací místnosti Jan Krčmář, dlouholetá opora Lutopecen...

opl

FIDE Open Kouty n. Desnou ocima Večise

Od minulé soboty, až do dnes (12-19.3) jsme se s Marťou Dunglem vydali reprezentovat vedle Julči Šimčákové (která bojovala v mistrovství ČR) Postoupky v otevřeném FIDE turnaji. Hlavně se skusím popsat svoje výkony a mé pohledy, neboť článek bude rozdělen na moji a Marťovu část. Předturnajové ambice byli vysoké, a nejoptimičtější odhady sahali k hranici 6 bodů. Cesta vlakem se obešla bez problémů a do Kout jsme dorazili v pořádku okolo 11 hodin. Hned nás příjemně překvapilo počasí, kdy nebyl problém se venku procházet pouze v tričku. O fyzičku jsme měli také postaráno, kdy jsem jako nosič Marťovýho snowboardu si dal výšlap do kopce, schodů dalších schodů a pak ještě pár schodů a tak jsme na pokoj v HORNÍ budově v nejvyšším patře přišel spocený od hlavy až po pr... paty. Ovšem pocit stát na balkónu a sledovat všechny jako pán i přes mou závrať stál zato.
Pozitivně nalaďen jsem se vydal vstříc svému prvnímu soupeří Tadeáši Baláčkovy (2165). Partii jsem s černými rozehrál dobře a dokázal jsem vyrovnat hru. Pak jsem ale vymyslel oběť kvality místo vzití mrzáka pěšce a partii jsem jednoduše prohrál. Jelikož ale byla prohra očekávana, tak mě to nevyvedlo z míry a těšil jsem se na další kolo. Další den jsem se utkal s druhým Tadeášem tentokrát Bočkem (1755). Býlími jsem s alapina přešel do francouzské s tím, že soupeře překvapím. Překvapil jsem však sebe tím, že pozici které vznikají po 6. a3 c4 moc nerozumím. Zvolil jsem špatný plán a celou partii byl pod tlakem, který se mi ale povedlo ubránit a partie tak skončila remízou. V třetím kole jsem dostal nesympatyckého soupeře Petra Nešpůrka (1765). Po klidném zahájení a střední hře jsem v koncovce udělal hrubku a sratil pěšce. Naštěstí lepší pozici soupeř nezvládl a zahrál pasivně, čímž jsem se dostal do remízové koncovky a pravidlem 6 řady ve věžových koncovkách jsem partii zremizoval. Po třech kolech 1 bod a chabý průměr soupeřů nenasvědčoval nic dobrého a dokazoval moji šachovou krizi kterou v poslední době mám. 4 kolo byla povinnost. Poslední nasazenž Oldrich Macek (1594) zahrál mého alapina špatně a po hrubce v 18 tahu volil zda dá dámu nebo dostane mat. Zvolil možnost 3-vzdal se. Bohužel tato výhra mě nijak nepovzbudila a chtěl jsem v pátem kole dokázat že šachy hrát umím. Proti Petru Šplíchalovi (2038) jsem ve francouzské s býlími špatně zhodnotil pozici. Myslel jsem si že stojím lépe a tak jsem začal tlačit a postupovat pěšci. Bohužel se ukázalo že sem lépe nestál a jen jsem si nasekal slabiny, které pak soupeř zkušeně využil a má pozice se rozpadla. V tento moment jsem se rozhodl se svými šachy něco udělat. Na doporučení Marti jsem začal sledovat videa GM dzinziho a úplně překopat svůj repertoár zahájení.
Kromě šachů mě také vadil přístum barmanů v hotelové restauraci. Ochota u většiny téměř nulová, a odpovědi místo zdvořilých byli velmi zarážejíci. Jídlo však bylo dobré a ceny férové tak jsem sitaci řešil spíše tím, že jsem nenechal žádně dýško. Jednou jsem však s Marťou na oběd zašli k "bábě" a v krásné stylové restauraci jsme si pochutnali a potěšili se příjemnou starší paní a nabyli tak nové síly. V kole šest jsem po celodenní přípravě nového zahájení zahrál proti Jakubu Vaculikovi (1798) urychleného draka. Pozice do které jsem se dostal byla pěkná ale né přesně zahraná a tak jsem se dostal do velice těžké koncovku střelec věž proti kůň věž. (Když mi Marta Medek napise jak se vkladaji partie, tak prilozim) Na tuto koncovku jsem a budu hrdý ještě hodně dlouho, neboť dle mého nazóru byla z mé strany zahrána naprosto přesně a tak jsem se radoval ze zaslouženého bodu. V kole 7 (Olšar Zdeněk 1996) jsem chtěl vyhrát podruhé v řadě. Soupeře jsem přehrál jenže za cenu hodně spotřebovaného času, který mě pak chyběl a v časovce jsem promeškal 2 vítežné možnosti a tak jsem byl nakonec za remízu rád. Osmé kolo (Mouryc Tomáš 2000) jsem podruhé zahrál zrychleného draka, podruhé si vytvořil krásnou pozici, jenže jsem špatně prosazoval svůj plán a soupeř mě po zbytek partie k ničemu už nepustil a tak jsem prohrál. Velmi znechucen a smutný jsem se večer vydal na bowling s Martou a Barcou Kolomazníkovou. Po oznámení ceny 350 KČ/hod jsem si vše rozmysleli a z bowlingu sešlo. Poslední partii proti Vaclavu Jonasovi (1985) jsem všech 43 tahů stihl za 10 minut. Intuitivními tahy jsem zahrál zahájení, intuitivně jsem obětoval 2 pěšce a pak intuitivně odmítl remíz a získal 4 piky. Soupeř nevěřícně tahal ještě pár tahů, načež vzdal. Nepovedený turnaj jsem tak zakončil výhrou a ziskem 4,5 bodů z 9. Jsem tak alespoň trochu snížil strátu svého Ela. Hlavní poučení z celého turnaje tak je chuť a motivace se zlepšovat a myslím se že se svou vůlí mi tento turnaj hodně pomohl co se týče mé budoucí šachové kariéry. Doufám že si někdo udělá na tento report čas a bude se mu líbit. :) Večis

Konečné výsledky FIDE turnaje v Koutech

ZKS: Lokomotiva Uherský Ostroh – Postoupky B

Na dnešní zápas odjelo sedm hráčů, čemuž odpovídá i výsledek – sedm jedna. Hráli: 1. Jan Palášek, 2. Jan Ryšavý, 3. Roman Zajíček, 4. Jan Štefek, 5. Jindřich Ryšavý, 6. Marek Navrátil, 7. Jan Netušil.

Než jsem se stačil zvednout a zhodnotit pozice spoluhráčů, tak už byl Roman hotov. Po necelé hodině dostal mat a dále se věnoval učebnici strojařství, což jsem mu příliš nezáviděl (2-0).
Druhý šel z kola ven Mara. Myslel jsem, že soupeř jeho divoké pěšcové struktury zablokuje a tím zremizuje. Potom ale Mara své pěšce vylepšil a vypadalo to pro něj mnohem lépe. No a pak, jak mi řekl, „ztrácel kvalitu, takže ji raději obětoval". Což je totéž, ale o co lépe to zní! I tak stál lépe, rozhodující bylo přehlédnutí průniku na h sloupci, kde dostal mat (3-0).
Mezitím Honza na sedmičce přešel do koncovky, ovšem dvojku střelců a aktivitu třímal soupeř. Zbylí tři Janové stáli vyrovnaně lépe.
Pan Štefek se dlouho držel, ale taktéž ho zradil otevřený h sloupec, na kterém dostal mat (4-0).
Brácha získal kvalitu za pěšce. Následně přešel do věžovky se střelcem proti pěšci. Pěšec méně a časová tíseň se nakonec ukázaly být více než střelec a tak také podlehl (5-0).
Honza Netušil se dostal do koncovky rozdílných střelců a jezdců (místy taktéž rozdílných). Ten jeho střelec byl ale zablokovaný mimo hru, kde bránil pěšce. Bránil, ale neubránil a prohrál (6-0).
Čest týmu už jsme hájili jenom dva. Honza na první nevyužil lepší pozici a remizoval (6,5-0,5). Zajistil tak alespoň, že jsme nedostali kanára.
Já jsem na radu Martina Dvořáka odpověděl na e4 tahem d5. Nic dalšího převratného jsem ale nevymyslel a tak jsem se rozhodl přejít do pěšcovky, kterou jsem ale poněkud podcenil. Soupeři prostě zůstalo tempo navíc. Naštěstí prvně „tempnul" a až poté mi napadl králem pěšce, což už mi vůbec nevadilo, pěšce jsem pokryl a pozici zablokoval, remízu nabídl a partiář podepsal (7-1).

Rád bych napsal, že jsme získali cenný zápasový bod za remízu, jenže jsme získali pouze bezcenný bod za dvě remízy. Sestava rozhodně nebyla podle mých představ. Naštval mě Michael. Na mail, který měl být zodpovězen do středy neodepsal. Na esemeskovou urgenci mi v sobotu odpověděl, že mu nejde od čtvrtka internet, proto nemohl odpovědět mailem. A v neděli že nemůže. Zabít málo.
Partie jsme dnes nesehráli špatně, minimálně Roman a Mara dojeli na přehlédnutí. Jak jsem už určitě vícekrát napsal, s tím nic nenaděláme. Nadělat můžeme něco 27.3. s Polešovicemi a 10.4. s Dolním Němčím. Podle dnešního vzájemného zápasu jsou Polešovice ty silnější (6-2 pro ně), ale vůbec nezaškodí porazit oba tyto týmy.

RS: Sokol Postoupky D – Sokol Holešov B

V předposledním kole Regionální soutěže nastoupilo naše D-družstvo v této sestavě:
1. Miroslav Rakušan, 2. Filip Zavadil, 3. Pavel Večeřa, 4. Michal Scheichenost, 5. Miloslav Bouda, 6. Julie Šimčáková, 7. Jan Polišenský, 8. Lenka Navrátilová.
S tímto soupeřem jsme se již v letošní sezóně utkali a dokonce jsme na jeho půdě zvítězili. Tentokrát byl však úspěšnější soupeř a zvítězil 2,5:5,5. Body za domácí získali Jan Polišenský a překvapivě Lenka Navrátilová, remizoval Michal Scheichenost. V tabulce se náš tým drží na 7. místě a v posledním kole se utká v přímém souboji s Hulínem, o poslední místo.
-opl-