Na zhodnocení sezóny jsem si úmyslně nechal časový odstup. Ročník 2014-2015 byl do jisté míry přelomový a pro učinění příslušných závěrů jsem si nechal mnohé dozrát v hlavě. Než se k závěrům dostaneme, popíšu průběh sezóny a zhodnotím výkony jednotlivých hráčů. Pro přehlednost je téma rozděleno do více článků.
Průběh sezóny
V předchozím roce jsme se zachránili doslova v hodině dvanácté a předvedený výkon měl jen stěží druholigové parametry. Opustil nás dlouholetý host Jarda, tak jsme museli posílit. To se podařilo - do našeho kádru se vrátil host Ondra Karlík a nově za nás začali hrát hosté Karel Mitura a zejména velmistr Michail Ivanov, který vyhrál loňský Open Kroměříž. Kromě těchto tří posli bylo na soupisce sedm ligami ostřílených borců, ochotných nastoupit v podstatě vždy. Tito byli doplněni kvalitními náhradníky, stabilně nastupujícími v krajském přeboru. Ratingovým průměrem 2170 jsme byli asi ve středu pole soupeřů. Co si přát více?
Cílem bylo jako vždy hrát klidný střed tabulky, respektive udržet se co nejdříve. Hratelné soupeře jsme měli zvláště v první části soutěže. Proto bylo jasné, že na podzim musíme zabrat. V prvním kole jsme jeli do Třebíče. Místní tým byl favoritem a zvítězil 5-3. Jedno auto přijelo asi o půl hodiny později a některé naše prohry byly doslova zbytečné. Partie jsme rozebrali a řekli si, že takto ne. Doma se Zlínem B jsem cítil důležitost zápasu a věděl, že vyhrát prostě musíme - proti oslabenému soupeři se to povedlo v poměru 5-3 (na konci soutěže se ukázalo, jak důležitý výhra to byla). Remízovou premiéru za nás zaznamenal GM Ivanov. Podobně jsme přistoupili i k zápasu v Ořechově, kde mohlo nastoupit všech prvních deset hráčů. Opět s velmistrem v sestavě jsme vyhráli 5.5-2.5, a to jsme ještě domácí hráče v mnoha partiích vypustili. V předvánočním domácím zápase s Prušánkami jsem látal sestavu do poslední chvíle, za cenu obětí více hráčů se však podařilo udržet ji silnou - a výsledkem 5-3 jsme prodloužili sérii výher. V Hustopečích jsme v lednu nastoupili bez tří opor, přesto jsme proti outsiderovi na vlně euforie vyhráli 5.5-2.5, bez prohry. Měli jsme tak z prvních 5 kol 12 bodů, což většinou stačí k záchraně, a okupovali třetí místo tabulky.
Idylický úvod vystřídala krize. Tlak na tým pominul a hráči začali před ligou upřednostňovat jiné aktivity. Navíc jsme 4x v řadě dostali papírově silné soupeře. Se Slavií jsme doma prohráli 2.5-5.5. Na Moravské Slavii v Brně jsme prohráli dokonce 0.5-7.5. Soupeř byl jasný favorit, o tom žádná. Ale přesto to byl pro mě životně nejhorší zápas za áčko. Do poslední chvíle nebylo jisté, bude-li nás osm. Většina hrajících podstoupila různé oběti. Jeli jsme jen jedním autem. Zápis o utkání jsem spálil. Protikanárovský půlbod zaknihoval Honza Palášek. S Loko Brno B jsme doma prohráli 2-6, ale bojovalo se již lítěji a v zápase se ukázala vyšší kvalita soupeře. Další kritický zápas byl ve Starém Městě proti jejich béčku. Tabulkou jsme se propadli, bylo jasné, že body budou potřeba. Bohužel, náš hráč na nedělní ligu zapomněl (!), tak jsme hráli v sedmi. Kuriózně hrál v sedmi taky velmi oslabený soupeř - a tak jsme si to rozdali "na férovku". Prohráli jsme 4-3. Doma s Lipovcem jsme se sešli konečně v kvalitní sestavě, úvod zápasu se však nevyvedl - brzy jsme po hloupých chybách prohrávali 0-3. Zápas skončil 5-3 pro hosty. Před posledním kolem proti již jistě sestupujícím brněnským Vinohradům byla situace taková, že jsme potřebovali bodovat - tabulka se vyrovnala a Zlín B by v případě vítězství nad Starým Městem mohl jít před nás a odstoudit nás k sestupu. Sestava se opět kvalitní neposkládala a na začátku zápasu došlo k pár rychlým remízám. Vyhrálo se nakonec 5-3, zejména díky výbornému výkonu náhradníků. Sestava, rychlé remízy, absence článku na blogu... - i přes výhru to dobře ilustruje stav, ve kterém Postoupky A dohrávaly sezónu.
První polovina sezóny se povedla, druhá ne. Záchrana nakonec byla pohodlná, ale rozhodl o ní v podstatě jeden zápas se Zlínem. Oproti původním předpokladům jsme v sestavě tvořené z prvních deseti hráčů soupisky odehráli jen 5 zápasů (1.-4. a 10. kolo). V ostatních duelech jsme se dávali dohromady velmi improvizovaně a fakt, že v sedmi jsme hráli jen jednou, a to ještě nedopatřením, považuji za úspěch. Stálo mě to však hodně přemlouvání, které nechci absolvovat znovu.
Abych zakončil v optimističtějším duchu - povedené poslední kolo nás vyneslo do první poloviny tabulky a šesté místo je víc, než v co jsme mohli doufat. Jak napovídá tabulka, v soutěži byly tři kluby silné nebo velmi silné, dva velmi slabé a sedmičlenný "zbytek". Postupující Moravská Slavia Brno bude jistě patřit k lepším týmům i v 1. lize.
Martin Dungl
Žádné komentáře:
Okomentovat