Praha je zlatá. V Praze je o několik tisíc korun vyšší průměrný plat, nežli ve zbytku země. Praha patří mezi 10 nejvyspělejších regionů v rámci EU. V Praze žije osmina obyvatel ČR. V Praze bují korupce, hazard a mafie. Šachově je Praha stát ve státě. Místní šachisté hrají nejobskurnější turnaje a soutěže, zdejší soutěže družstev jsou... ale o tom možná napíšu příští článek. Tenhle bude jen o jednom turnaji - o Vršovickém Openu 2012.
Vršovice hrál loni Zdeňa Ševčík a dařilo se mu dobře, získal 6 b. Já se účastnil Pragovky, do které se mi však letos moc nechtělo, možná i pod dojmem zpackaného kandidátského turnaje tamtéž. A taky, změna je život, navíc Vršovice jsou možná sice v průměru o něco slabší, ale zase jsou tam známé tváře a je si tak s kým pokecat (a kecá ten, kdo tvrdí, že nechodí na šachy kvůli tomu). A tak, na začátku dubna, sedíme v klubovně kousek nad legendárním Ďolíčkem, kam se od příští sezóny vrátí k radosti jejich četných fanoušků Klokani, jsem 4. nasazený (za panem Schmidem a dvěma legendami, Jindrou Novákem a panem Boučkem), mám bílé a mým soupeřem je Milan Košař. V mém jinak oblíbeném budapešťském gambitu se mi daří přehodit tahy, a pak koumám, jestli raději riskovat ztrátu pěšce (s kompenzací) nebo se uchýlit k pasivitě. Volím první možnost, soupeře však pěšec buď nezajímá nebo jej nevidí, a tak se dostávám k pohodlné hře. Asi ve 20. tahu získávám pěšce naopak já a soupeř se rozhodne pro vabank útok. Ten nevychází, a tak mám první bod v tabulce.
Druhé kolo je nepříjemné, hraju černými se "Šefčou". Nemůžu v termínu, a tak se hraje o týden později u mě na Budějovické. Zda mělo domácí prostředí vliv netuším, každopádně totálně nezvládám zahájení a namísto zdravého vývinu volím hurá akce. Soupeř mě přehrává a katastrofě bráním jen za cenu trvalých pozičních nedostatků. A po oboustranných nepřesnostech ve střední hře přichází má finální hrubka v časovce. Klesám tak do skupiny padesátiprocentních a dostávám Jana Tomana. Nevím, zda a jak hraje šachy jeho investigativní jmenovec z místního listu. Každopádně, tomuto J.T. se partie hrubě nepovedla – blunder v zahájení a konec v 16 tazích. Do čtvrtého kola dostávám černými Milana Pauloviče, mezinárodního rozhodčího "proslaveného" z kauzy Lysá–Turnov a z partie Sodoma–Priehoda (s jeho názorem, že když se od zeleného stolu rozhodnutí běžně přehodnocují, je tím role rozhodčího zcela znevážena, zcela souhlasím, tím spíše, že jeho rozhodnutí nebylo chybné, jen se opíralo o jiný právní názor, nežli rozhodnutí nakonec platné). I během partie jsme si dobře popovídali. V čem jsme se však lišili, byl přístup k boji – soupeř nabídl remízu poprvé asi v 14. tahu a nabídku opakoval vícekrát, já jsem šel tvrdě za resultátem. A bylo to doslova až do konce. 20–45. tah – beznadějně zavřená pozice. 45.–65. tah – věžovka, zapsaná část. 65.–132.tah – věžovka, mnou nezapsaná část (hrálo se bez přídavku). Postupně jsme dospěli ke koncovce V+p x V, postavil jsem most a nakonec matoval s věží. Posledních 40 tahů asi během minuty a půl. Šílenství, moje nejdelší partie. Nakonec jsme to všechno spláchli pivem.
Po povedených dvou partiích jsem se dostal do kontaktu s čelem turnaje. V pátém kole jsem dostal pana Pokorného, který trochu nešťastně zkombinoval královskou indickou a ben-oni, což mělo za následek jeho pevnou pozici bez možnosti aktivního plánu. Kde něco není, lze to vytvořit – jen za cenu prohrané pozice. Ale nebyl bych to já, abych pak ještě soupeři neumožnil zajímavé útočné možnosti. Nejkritičtější varianty se však naštěstí nehrály a partie brzy skončila.
Na tomto místě se patří napsat něco o turnaji. Vzhledem k tomu, že není započítáván na FIDE Elo, patří do jakési "druhé gardy" jarních turnajů, za turnaji pro kvalifikované, hranými se zápočtem. Hraje se tempem 100 min/40 tahů + 30 minut do konce. Hraje se pravidelně mezi pražskými družstvy a letními prázdninami, od dubna do června, každé úterý. O turnaj se příkladně stará pan Sýkora – organizátor a rozhodčí v jedné osobě, který se o nás staral i v takových drobnostech, jako je donáška kávy až k partii. Ševča trefně poznamenal, že je to "dědkovský" turnaj – a asi jo, když jsem tam byl druhý nejmladší, tak to nic jiného být nemůže. Ale to podle mě vůbec není na škodu. V první řadě se tak člověk vyhne talentům s Elo 1820 a výkonností 2130, a pak, a to hlavně – dříve narození mají šachy většinou více v úctě než mladíci a je mi tak mezi nimi dobře. O pořadí rozhodovala na 1. místě vzájemná partie, respektive minitabulka, je-li úplná. To ve švýcaru není obvyklé, ale svou logiku to má – pan Sýkora loni počítal střední buchholz ručně a řekl si never more. Na druhém místě byl progres.
Po pátém kole měli Jindřich Novák a Janis Pataridis po 4.5b, následováni malou smečkou čtyřbodových chrtů – byl zde pan Schmid, nasazený jako č. 1, pak snad ještě někdo, a hrdým členem této smečky jsem byl já. A pan Schmid na mě vyšel. Ze zahájení jsem černými nejen vyrovnal, ale získal velkou výhodu. Tu jsem však nešťastně transformoval do koncovky s věžemi a nestejnopolnými střelci. A když se střelci vyměnili, najednou jsem stál hůř. Třikrát jsem daroval soupeři vyhranou pozici a třikrát jsem od něj dostal na oplátku pozici remízovou. Někde na pomezí těchto "dárků" to nejspíš nevydržel s nervy a nabídnul mi remis. A tak jsem si řekl, že mě má štěstí fakt rádo, a soupeři málem utrhnul ruku.. (Mezitím na 1. šachovnici Jindříšek bez problémů porazil pana Pataridise. Pořadí tak bylo: Novák 5.5, čtyři šachisté 4.5). Do dalšího kola jsem dostal Jindru černými. Měl mi co vracet z Openu Kroměříž. Přišel však k partii trochu indisponován, mně se naopak, myslím, docela povedla (podivné zahájení přešlo do struktur, ve kterých jsem se dobře zorientoval), a tak jsem se po 7. kole dostal do vedení, společně se svými posledními dvěma soupeři.
Co do pořadí, byla situace vtipná. Kdybychom vyhráli všichni tři oba zápasy, jsem první já, na minitabulku. Kdyby však vyhráli jen dva z nás, rozhoduje schéma "kámen-nůžky-papír". Co tím myslím? Novák je před Schmidem (remis->progres), Schmid před Dunglem (remis->progres), Dungl před Novákem (vzájemná výhra). Takže jsme to ani jeden neměli ve svých rukou, ale nejlepší pozici jsem měl přeci jen já. V osmém kole jsem dostal pana Maška. Dobré zahájení, soupeř se zamotal dámou v centru, tak jsem získal kvalitu za pěšce a stál na výhru. A opět jsem si to zkomplikoval, banální přehlédnutí a pozice byla rovná (tedy.. Rybka psala výhodu černého, díky iniciativě, Houdini pro změnu výhodu bílého (mě), díky materiálu, a u partie jsem dobře odhadl, že to bude něco takového). Bojovalo se tak nanovo a rozhodnula časovka a v ní hrubka soupeře. Na čele se nic nezměnilo a jde se do devátého kola! Čeká mě černými Janis Pataridis. Elo asi 1840, takže teoreticky velmi hratelný soupeř, Ševča už mi gratuluje. Já však tuším, že konec bude nejtěžší. Kdybych byl věděl, jak moc.. Už v zahájení musím improvizovat, ale dopadá to dobře. Ve střední hře váhám s rošádou (což samo o sobě chybou nebylo), přehlížím minitaktiku a jsem tvrdě trestán. Černopolný ementál okolo krále, soupeř je tam s dámou, stačí přicválat ještě s koněm a je po mně. Soupeř hraje dost rychle a nevyužívá pár možností. Měním dámy a přecházím do rovné věžovky. Žeby záchrana? Kdeže, další hrubka z mé strany, tentokrát strategická. Potím se až na ..., oponent však možnosti vynutit remízu nevyužívá, pozici komplikuje a nakonec kazí naopak on. S pěšcem víc už výhru nepouštím a finální koncovku D x 3p jsem snad nikdy nehrál zodpovědněji. Na první šachovnici p. Schmid prohrál, na druhé p. Novák vyhrál, což znamená, že na pomocné hodnocení vyhrávám celý turnaj. Zdeňa vítězí v posledních dvou kolech a obsazuje se 6 body hezké 6. místo.
Co napsat závěrem? S hrou jsem byl spokojen jen v několika partiích, ve zbylých mi pomohli soupeři, kteří netrestali mé chyby dost důsledně. Performance 2162 tak odráží hlavně stabilitu výkonů, opravdových 2150+ je pořád úplně jinde. Po rozboru partií však tuším, kde mě tlačí bota (což si nechám pro sebe), a vím, na čem pracovat do budoucna. Turnaj se mi velice líbil. Vyhrál jsem veliký putovní pohár a za rok se vrátím nejen díky přátelské a korektní atmosféře, která ve Vršovicích panovala, ale taky abych pohár nemusel vracet.
Martin Dungl
Žádné komentáře:
Okomentovat