ZKS: Sokol Postoupky B – SK Boršice 4,5:3,5

V důležitém zápase o čelo tabulky jsme nastoupili v této sestavě: 1. Jan Palášek, 2. Miroslav Rakušan, 3. Marek Machalík, 4. Jan Ryšavý, 5. Jan Netušil, 6. Vladimír Opluštil, 7. Aneta Tomečková, 8. David Opluštil
Dalo by se předpokládat, že zápas proběhne bojovně, ale v přátelském duchu. To by ovšem soupeři nesměli sebou mít pana Skalku. Po formálním zahájení utkání se začalo hrací místností ozývat: "Tady hrát nebudu, spravte ten stůl." Pan Skalka, totiž rozviklal hrací stůl na kterém kromě jeho partie, se hrála i partie vedlejší. A tak si u sousední šachovnice museli držet figurky, aby nepopadaly ze stolu. Po dohodě se Staňou Volčíkem jsme se rozhodli stůl vyměnit, čímž jsme sice trochu narušili úvod zápasu, ale člověk by si myslel, že podobným výlevům už by mohl být konec. Naším problémem bylo hlavně to, že Marek (3.) musel nabídnout remízu, aby mohl nastoupit k dalšímu zápasu ve 2. lize. Jelikož mu soupeř remízu nevzal, tak se vzdal a prohrávali jsme 0:1. Perfektním výkonem na 1. šachovnici vyrovnal Honza Palášek, když zdolal svého odvěkého soka z mládežnických soutěží Luďka Volčíka 1:1. Do vedení nás dostal Honza Netušil (5.), když přehrál svého soupeře v koncovce střelce proti jezdci 2:1. Za tohoto stavu vypadaly všechny ostatní partie dobře, kromě Mirovy partie a mojí. Můj soupeř stál jasně lépe a proto jsem mu dvakrát po sobě nabídl remíz. Tu mu kapitán Boršic zakázal a postupně svou výhodu ztratil, až ztratil i pěšce. Po uplynutí mé časovky v hodně nejasné věžové koncovce se mi můj soupeř nečekaně vzdal. Na otázku hostujících hráčů, proč se vzdal jen odpověděl, že už ho to nebavilo 3:1. Vzápětí však prohrál Mirek (2.) se svým silným soupeřem a bylo to 3:2. Ostatní partie ovšem vypadaly výborně. Honza Ryšavý(4.)  stál skvěle s materiální rovnováhou. Aneta (7.) uplatňovala výhodu dvojice střelců proti dvojici jezdců a David získal figuru a bylo jen otázkou techniky, jak partii dotáhnout do vítězného konce. Ovšem Honza (4.) zahrál blunder po kterém ztratil figuru a tak bylo vyrovnáno na 3:3. Protože hrál s panem Skalkou, navstal další problém. Pan Skalka totiž začal pozorovat zbylé dvě partie od jiného stolu do kterého začal zase strkat a zkoušet jeho pevnost. Na tomto stole sice v naprostém klidu odehráli své partie borci na prvních dvou deskách, přesto pan Skalka nahlas začal prohlašovat, že tento stůl je taky vadný. Na osmé šachovnici mezitím David získal k figuře ještě věž a pěšcem šel nezadržitelně do dámy. Jeho soupeř ovšem příkladně bojoval až do matu. Mezitím Aneta nenalezla vyhrávající pokračování a koncovka  byla sice stále lepší, ale už hodně těžko vyhraná. Dostala nabídku remízy. Ale jelikož se pořád hrálo, ještě na osmé šachovnici, tak jsem ji sdělil, ať to ještě zkusí. No co se dělo pak, to jsem ještě nezažil. Pan Skalka, který se už vyloženě nudil a těšil se na domácí husu, se na mne obořil: Co je to za sprosťárnu, to se přece nedělá, když už je to rozhodnuto. A mimo jiné si máme spravit stoly. V tomto nastalém hluku dal David mat a dostali jsme se do vedení 4:3. Chudák zbylý Boršičák Dominik Pfeffer, po té co pan Skalka konečně opustil hrací místnost a šel demonstrativně čekat před budovu na odvoz, prohlásil, že to vzdá jelikož nebude poslouchat hloupý řeči pana Skalky. Aneta však takhle vyhrát nechtěla a proto se nakonec domluvili na remíze. Na naše vítězství 4,5:3,5 to tedy nemělo vliv. V tabulce jsme se tak dostali před dnešního soupeře na 2. místo.