pondělí 18. dubna 2016

11. kolo ZKP: Postoupky B – Zlín B: 2:6

Závěr sezony se udál v podobném duchu jako celý její předchozí průběh. Před zápasem jsme měli opět problémy se sestavou, která se několikrát měnila. Poslední změna mě doslova budila ze spaní, když mě Ondra Kašpárek psal sms v brzkých ranních hodinách, že nakonec hrát nemůže. Naštěstí se tuto díru v sestavě podařilo zalepit a nastoupili jsme kompletní. To ovšem byla jedna z mála věcí, které se nám v zápase povedly. David Opluštil (4) šel od začátku za svým cílem co nejrychleji remizovat. Soupeř se zpočátku zdráhal, ale po výměnách vzniklá věžová koncovka už asi nemohla dopadnout jinak. Pavel Večeřa (5) ochotně na poslední chvíli nastoupil, přestože se ještě dokonale nezotavil z nemoci. V partii se okolo Pavlova krále se nebezpečně shlukly soupeřovi figury a vyústilo to ve ztrátu dvou pěšců a prohranou koncovku. V podobné koncovce jsem skončil i já (1), když mě soupeř v zahájení vmanévroval do varianty, kterou jsem opravdu hrát nechtěl. Proto jsem se pokusil odbočit do neprobádaných vod, ale mělo to za následek rychlou prohru. Kuba Vančura (7) se v jednu chvíli dostal do trošku pasivnější pozice, ale vhodnou výměnou figur dosáhl minimálně rovné koncovky s V+J proti V+S, kde nabídl remiz a soupeř souhlasil. Julča Šimčáková (6) vzdorovala svému o 350 elo bodů bohatšímu soupeři, ale bohužel neúspěšně. Obrat v nepříznivě se vyvíjející partii se podařil Pavlovi Opluštilovi (8). Nejdříve ztratil kvalitu a vypadalo to hodně špatně. Poté vsadil vše na jednu kartu a vrhl se do útoku. Podařilo se mu získat kvalitu zpět a vznikla zajímavá koncovka jezdce proti střelci. Pavel dostal nabídku remízy a protože už nám opravdu o nic nešlo nechal jsem na Pavlovi, ať se rozhodne sám. Líbilo se mi, že se nezalekl dalšího boje a pokračoval v partii a po zásluze byl za to odměněn. Vytvořil si volného pěšce, poté dobral svým jezdcem střelce a pomocí mezišachu se včas vrátil, aby zastavil postupujícího soupeřova pěšce a potom už snadno vyhrál. Koncovka byla zahraná moc hezky. Pokud si příště dá Pavel pozor na zbytečné chyby ve střední hře, půjde kvalita jeho hry určitě nahoru. Krátce poté skončily v rychlém sledu i zbývající dvě partiie. Vladimír Opluštil (2) musel kapitulovat poté, co ve střední hře přišel o kvalitu a ani následné kalení vody své ovoce nepřineslo. Zajímavou partii odehrál Petr Dvořák (3), když proti dračí sicilce zvolil tradiční plán s velkou rošádou a oboustranným útokem. Složitá pozice se projevila na spotřebě času. Okolo 20. tahu měli oba dva k dispozici už jen 5 minut. Po pár dalších tazích se Petrova soupeřka odhodlala ke kombinaci zakončené vidličkou na krále a věž. Pod tíhou toho úderu se Petr vzdal, ale bohužel si nevšiml, že neposedného jezdce může v poklidu sebrat svou dámou a naopak by pohodlně vyhrál. Zkrátka když se nedaří, tak se nedaří vůbec nic. Několik partií jsme odevzdali téměř bez odporu a zbytečných chyb se také objevilo víc, než by bylo nutné. To se odrazilo na vysoké porážce, kterou nám hosté uštědřili. Protože se jednalo o poslední utkání, tak krátce shrnu i celou sezonu. Po herní stránce to nebylo až tak špatné, jak by se mohlo zdát z výsledků. Téměř vždy jsme museli čelit výrazně silnějším soupeřům a v několika případech jsme nedotáhli do konce nadějné příležitosti jak v jednotlivých partiích, tak i v celých utkáních. S postupujícím průběhem sezony byly však tyto příležitosti stále méně časté a objevovali se i naprosto zbytečné chyby. Bohužel to asi patří k boji o záchranu a když se nedaří týmu získávat body, tak se to projeví i na výkonech jednotlivých hráčů. Mnohem horší to bylo z pohledu docházky. Hráči ze základní sestavy odehrály pouhých 33 partií. Průměrně to vychází jen něco málo přes 4 partie na jednoho hráče za sezonu a to je opravdu málo. U většiny se jednalo o objektivní důvody, ale přesto u některých mohlo být odehraných partií více. Několikrát jsme museli nastoupit v sestavě, které by patřila spíše o dvě soutěžní třídy níže. Navíc jsme posbírali 5 kontumačních partiových proher a to jich mohlo být i mnohem víc, protože před téměř každým utkáním jsme měli značné problémy se sestavou. Nemohlo to tak dopadnout jinak a obsadili jsme poslední místo v tabulce. Přesto bych chtěl poděkovat všem spoluhráčům za to, že v soutěži bojovali, co jim síly stačili. Tomáš

1 komentář:

  1. Jsem rád, že tuto sezonu hrůzy máme za sebou. Hlavně musíme poděkovat kapitánovi, pro kterého to museli být neskutečné nervy a pravý očistec na zemi.

    OdpovědětVymazat