Za sezónou 2012 / 2013 se pro postoupecký A-tým uzavřely vody, a tak je na čase ji zhodnotit. Dvěma slovy, byla těžká a úspěšná. Po roční přestávce jsme hráli opět druhou ligu, tentokrát ve skupině F s týmy z Ostravska. Skupina to byla dle průměrného ratingu výrazně těžší, nežli ta jihomoravská. Jasným cílem tak bylo se zachránit. A to se povedlo.
Nejprve popíšu průběh chronologicky. Před sezónou bylo třeba se posílit. Z týmu, který vyhrál krajský přebor, odešel Jirka Kašík, aby hrál II. ligu za Slavii. Místo něj posílil mužstvo Roman Brázdil, oboustranně výhodnou výměnou za to, že Marťa Dvořák hrál za Slavii I. ligu. S posledním hostem byly problémy - dlouho sliboval účast Adam Gabriel, aby mi týden před uzávěrkou napsal, že za nás hrát nebude. Na poslední chvíli jsem místo něj sehnal Ondru Karlíka z Hošťálkové. Oba hráči se nakonec ukázali být pro tým velkým přínosem. Třetím hostem byl náš starý známý Jarda Sháněl. I přes značné posílení jsme byli s průměrným ratingem základní sestavy 2105 posledním nasazeným týmem. Podle statistik z předchozího roku jsem však věřil, že pokud se nám podaří v základu nastupovat, měli bychom se výkonnostně pohybovat někde okolo průměru soutěže.
Podzimní část sezóny byla ve znamení výletů do Ostravy. První zápas s TJ Ostrava mohl skončit lépe - vítězili bílí, jen Jarda a já jsme tohle pravidlo remízami narušili. Oba jsme však mohli vyhrát. Za stavu 4-3 pro soupeře v infarktové koncovce rozhodl Večis o tom, že jsme do II. ligy vstoupili remízou. Doma proti papírově slabému Baníku Havířov jsme toužili po výhře. Vedení 3.5-0.5 jsme ale prohospodařili, pár partií pokazili a body se opět dělily. Další kolo jsme jeli do Ostravy na Labortech. Soupeř budil hrůzu jasně nejvyšším ratingem v soutěži a proti nám nastoupil skoro v základu. Nám se však podařilo jeho sílu zneutralizovat remízami a Ondra s Večisem rozhodli o první výhře, v poměru 4.5-3.5. Tahle výhra nás tak nabudila, že jsme doma po šťastném průběhu přehráli stejným poměrem i Slovan Havířov (opět jen se dvěma výhrami) a v Porubě jsme šňůru protáhli výhrou 5-3, která byla vzhledem k průběhu pro soupeře ještě poměrně milosrdná. Podzim jsme tak skončili s bilancí jako z říše snů: všechny zápasy v základu, vyrovnané výkony bez prohry, 11 bodů a první místo v tabulce!
Na jaře se bohužel náš stroj na body trochu zasekl. Výlet do Dobré byl vrchovatě nepovedený. Zima v hrací místnosti, rychle rozhodnuté partie a pak teprve čáry (Marťa Bačák, Jarda), které výsledek zkorigovaly na akceptovatelných 5-3 pro domácí. Na body nebylo ani pomyšlení. Tato prohra přerušila naši sérii 15 zápasů bez porážky a zahájila méně radostnou minisérii. Doma s Albrechticemi jsme po kolapsu prvních 4 desek ostudně prohráli 4.5-3.5, ačkoliv jsme vedli 3.5-0.5. Do vedoucího Třince jsme na další kolo poprvé nejeli v základu - chyběli Ondra a Večis -, a tak nebylo překvapivé, že jsme opět odešli poraženi - 5.5-2.5 (přitom se zdálo, že nemáme daleko k výhře, avšak domácí borci předvedli ke konci výrazně jistější hru). Najednou jsme s 11 body hleděli vstříc neradostné vyhlídce. Tři zápasy do konce, doma se silnou Opavou, v silné Orlové bez Marti Dvořáka a doma se Slavií. Zdálo se, že jedna výhra bude k záchraně třeba (nakonec nebyla) a lovit ji na poslední chvíli se Slavií se nám rozhodně nechtělo. A tak jsme v zápase s Opavou nenechali nic náhodě a s určitým štěstím se nám podařilo vysoko zvítězit 6-2 - nevyhrála jen trojice Martinů. Jednalo se o jasně nejdůležitější zápas sezóny a my jsme jej zvládli, což jsme náležitě oslavili na Scéně. Do Orlové jsme pak už jeli jen vlakem a jedním autem a ačkoliv jsme zaslouženě prohráli, tak moc to nevadilo. Poslední zápas se Slavií se hrál v Bezměrově a po několika remízách se rozhodovalo vlastně jen na třech šachovnicích. Jediná výhra a dvě remízy rozhodly o tom, že jsme poslední zápas vyhráli a se zápasovými body i se skóre jsme se přehoupli přes padesátiprocentní úspěšnost. S bilancí 5 výher - 2 remízy - 4 prohry jsme získali 17 bodů, obsadili 6. místo a historicky poprvé se udrželi ve 2. lize! Troufám si říci, že každý člen týmu byl pro tento výsledek klíčový.
Soutěž byla nebývale vyrovnaná a až několik kol před koncem se začalo ukazovat, kdo že vlastně bude hrát o přední příčky a kdo naopak o záchranu. Vítězem celé soutěže se nakonec zaslouženě stal tým TJ Ostrava. Jako jediní neprohráli a uhráli nejlepší skóre. Přesto nevídaných 5 remíz způsobilo, že jim až do posledního kola na paty dotíral Třinec. Ten měl asi nejsilnější soupisku, avšak vinou nevyrovnané sestavy, ve které nastupovali snad jen ti, kterým se zrovna chtělo, obsadil 2. místo. Týmy na 3.-7. místě tvoří silný střed tabulky, sem jsme se zařadili i my. Záchranu v posledních kolech úspěšně vybojovaly týmy Slavie Kroměříž a Slovanu Havířov, aby k sestupu odsoudily havířovský Baník. Ten se však nejspíš opět vrátí - jeho béčko jasně vede krajský přebor. Sestup 11. Albrechtic asi nikoho nepřekvapil, to však nelze říci o posledním místu prvního nasazeného týmu. Labortech Ostrava B, i přes kvalitní zápasovou sestavu, skončil s 5 body poslední. Tím se jen potvrzuje, že rating není všechno a že v takto vyrovnané soutěži je třeba především bojovat.
Martin Dungl
Super čtení super sezóna. Objektivně si myslím, že zápasy byli hodně vyrovnané úplně všechny, což dělalo sezónu zajímavou. Po loňských letech kdy jsme buď byli jasní favoriti nebo jasní outsideři jsme si pořádně zahráli a 6-té místo je super odměna :) jen ten postup nám unikl no...
OdpovědětVymazat