6.kolo ZKP Sokol Postoupky B: Gumárny Zubří 4,5:3,5

Dnes nás čekalo klíčové utkání o záchranu v Krajském přeboru. Museli jsme se obejít bez Honzy Paláška, který slavil své 18 narozeniny. Nastoupili jsme tedy v této sestavě: 1. Marek Machalík, 2. Martin Bačák, 3. Petr Večeřa, 4. Miroslav Rakušan, 5. Jan Ryšavý, 6. Petr Dvořák, 7. Jan Netušil, 8. Vladimír Opluštil.
Hosté přijeli v té nejsilnější sestavě i s hráčem na třetí šachovnici, který dosud hrál sporadicky. Tedy nejdřív to vypadalo, že se na třetí desce hrát nebude. Už jsem měl podezření že soupeři jen posunuli sestavu. Večis si zatím stihl udělat kafe, když po čtvrthodině dorazil i soupeř. V zahájení se tentokrát nic zajímavého nestalo a jelikož jsem nestihl přesně zaznamenat pořadí ukončených zápasů, začnu tentokrát od prvních šachovnic.
1. Marek Machalík se na soupeře vrhl a tomu nezbývalo než se přesně a trpělivě bránit. Trpělivý byl, ale přesnost mu scházela a tak hra na jednu branku skončila naším vítězstvím.
2. Martin Bačák s černými rozehrál zahájení tradičně pasivně. Proto musel ve střední hře těžce bojovat o vyrovnání. To se mu povedlo a do koncovky  se mu už pěkně rozehráli jeho figury. Soupeře přehrál a donutil ho se vzdát v beznadějné pozici. Zatím si Adélka do svého sešitku kreslila Martinův obrázek, jak usilovně přemýšlí. Bez Adélky to prostě nejde.
3. Petr Večeřa svého soupeře dost dusil a získal prostorovou převahu. Což ovšem v Aljechince nemusí být rozhodující. Večis utahoval šrouby a nakonec se rozhodl obětovat kvalitu za pěšce. S dvojkou střelců se snažil uplatnit střelce. Soupeř se musel tvrdě bránit, ovšem ve 40 tahu mu "spadl praporek" a zaznamenali jsme další vítězství.
4. Miroslav Rakušan ze zahájení vyšel bez potíží. Naopak ve střední hře získal velmi drobnou výhodu. Pak ovšem vymyslel kombinaci na jejímž konci byla ztráta kvality. Chvíli se zdálo, že jeho dva aktivní koníci, udrží remízu, ale věž je věž. A když ještě Mira vyměnil jeden pár z dvojspřeží, tak bylo vymalováno.
5. Jan Ryšavý musel čelit francouzské obraně soupeře. Ze zahájení vyšel v přívětivé pozici. Postupně získával čím dál větší převahu. Ztratil však poměrně dost času. Správně se rozhodl obětovat dvě figury za věž a zdálo se, že pochod pěšce "a" do dámy rozhodne v jeho prospěch. V časovce ovšem zahrál nepřesně a ztratil výhodu. Rozhodl se obětovat  kvalitu a přejít do  koncovky, kdy jeho tři pěšci proti střelci a pěšci, neměli problém udržet remízu. Škoda toho času, Honza mohl vyhrát.
6. Petr Dvořák sehrál svou typickou partii. Není vůbec důležité jak stojí, protože , když si někdo nechá na 22 tahů 21 minut, nemůže to dopadnout dobře. Petr se dostal ve střední hře k iniciativě a jeho dvojka střelců mu dávala drobnou výhodu. To ale nesmí i v časovce nejprve dát jednoho střelce a vzápětí druhého. Petr musí zlepšit hospodaření s časem a nebo se lépe  naučit zahájení, kde ztrácí spoustu času. Poté bude jistě platným hráčem týmu , jako v minulém roce.
7. Jan Netušil nastupoval s teplotou, ale přesto podal dobrý výkon. Soupeře ve střední hře pustil do pochybné kombinace. Honza si ovšem sežral otráveného pěšce a ztratil figuru. V beznadějné pozici ještě tahal do 40 tahu, protože soupeř byl v časovce. Nevím jestli si toho byl soupeř vědom, ale svůj poslední tah udělal v poslední vteřině. Na hodinách zůstala svítit jednička a Honza se mohl klidně vzdát.
8. Vladimír Opluštil jako správný kapitán dohrával do 14:45. Všichni mi pořád připomínají, že jsem ještě letos neprohrál.  S takovým vědomím se nenastupuje lehko. Soupeř byl docela dobrý a průběh zápasu napovídal, že zase budu muset rozhodovat. Poměrně dlouhý čas jsme strávili v zahájení, aby jsme přešli do vyrovnané střední hry s dvojkou střelců na obou stranách. Myslel jsme si stojím o něco lépe díky mým střelcům, ale soupeř měl vše pod kontrolou. Musel jsem hrát velmi trpělivě. protože jsem nevěděl co od soupeře čekat. Soupeřovi trochu stísněná pozice zřejmě neseděla a tak se rozhodl zaútočit střelci na mého krále. Útok jsem bez problémů odrazil a vzal si opuštěného centrálního pěšce. Snažil jsem se přejít do koncovky, kde bych pěšce mohl uplatnit. Mé aktivní střelce musel soupeř vyměnit a věžovka vypadala technicky vyhraná. Trvalo to dlouho, než soupeř udělal závažnější chybu a ještě déle než se vzdal.

Musím všem poděkovat za bojovnost. Nikdo tentokrát zápas neodflákl a tak jsme odskočili z pásma sestupu do klidného středu tabulky. V druhé polovině sezony snad ještě nějaké body přidáme a zachráníme se. Dnes jsme proto udělali razantní krok.
opl