Turnaj v Koutech po Martinovsku

S Peťou Večeřou jsme se minulý týden zúčastnili turnaje z nejtradičnějších, doprovodného FIDE Openu při Mistrovství republiky mládeže do 16 let, dorostenců a juniorů. Po letech 2002-2008 jsem tam byl již poosmé. Večisův článek jsem zatím nečetl, protože by to tomu mému bralo originalitu. Tak se pak nechám překvapit, jestli si přečtete v obou článcích totéž, něco jiného nebo pravý opak. A ještě než přijde nudná chronologie, začnu schválně hned na začátek deseti klíčovými pojmy: Hadí obrana, automobilové závody, přehlížení jednoduchých taktických obratů, videocitát "Black is almost lost. No black is not almost lost, he is lost!", který Večis komentoval slovy "nejdřív s ním zametl, pak si řekl, že to nebylo dost, tak se vrátil a zametl s ním znovu, ještě s bonusem", zpracování dat na nefunkčním notebooku (už fakt jen chvilka a je to), génius pracuje, Ortodoxní a moderní hadí útok, neochotní číšníci a hlad, Český Slavoj, rychlodraci.

Takže, je krásný slunečný pátek 11. března, po práci si konečně kupuju snowboard a jedu domů. V noci musím pracovat, zpracování dat do jedné sociologické práce, nevadí, to se sfoukne za pár hodin a dospím se ve vlaku. Nestihl jsem to, takže si beru s sebou počítač a dodělám to o víkendu. Bereme Večise autem na nádraží a potkáváme Julču Šimčákovou s (asi) babičkou. Cesta utíká pro nás bez potíží, v Šumperku se přidává Marťa Beil, a bohužel se odpojuje Julčina skupinka - nestihly přestoupit. Po dojetí se v rekordním čase ubytujeme, najíme a já si na chvilku zdřímnu. Jsem rád, že jsem nasazený těsně za půlkou - to znamená, že když budu na 50 %, budu dostávat dobrého soupeře, žádné saláty.  Plán mám perfo přes 2050 a dobrou hru.

Mým prvním soupeřem je Láďa Vaněk, sympaťák od pohledu, čtvrtý nasazený, černýma, jsem on-line. Doufám, že se na mě nikdo moc nedíval - hraje se Nimcovička a dochází přesně k tomu, co černý nesmí dopustit. Soupeř mě vsadil do kleští a postupně umačkal. Ani nevím, kde jsem udělal chybu (někdo prohlásil, že takové výhry má nejradši, když soupeř neví, kde udělal chybu - musím uznat, že z té druhé strany je to taky impresivní a zastánci výroků typu, že nezáleží na tom, je-li zážitek dobrý nebo špatný, hlavně ať je silný, by možná na mém místě dojetím padali do kolen). Jen věřím, že většinu času, kdy už jsem nad partií lámal hůl, by Fritz pořád psal něco jako +0.52. No už se těším, až si partii zanalyzuju (nejprve sám, pak s motorem). Nevadí, nepřekvapil jsem, to nic. Petr hraje krásnou partii s Tadeášem Baláčkem, kterou bohužel prohrává (nejspíš to Tadeáš zahrál dobře), taktika tam byla pěkná. Jdeme spát brzo, ráno pracuju. V neděli dopoledne se jdeme podívat na sjezdovku. Je krásně teplo a já jdu jen v tričku a šortkách. Nazpátek se svezeme vláčkem a připadáme si jako PÁNI, přání být spatřeni nám plní Míla Vanka :-). Po návštěvě sjezdovky se těším, až provětrám svoji výbavičku.

Odpoledne je mým soupeřem Petr Nešpůrek, elo 1765. Hmmm.. Další velmi poučná partie. Naprosto ho bílýma přehrávám. Oba máme dlouhé rošády a okolo 15. tahu jsou mé figurky připraveny provést rozkaz velitele - zničit domek černého krále. Soupeř to pochopil, a de facto rezignoval - uvolnil se v centru, ztratil u toho pěšce a přešli jsme do dámské koncovky s mým pěšcem víc. Co jsem hodinu vymýšlel, jsem během deseti vteřin ztratil - šach, šach, braní, pěšců je stejně. Nejtupější remis. S tím se však nehodlám smířit, vytrvale odmítám časté nabídky smíru a jdu králem do boje. Brzo jsme jedni z mála, kdo hrají, bloudím bezcílně po šachovnici a nadávám si, že tu ještě budu chvíli trpět, abych si zapamatoval, že se příště mám soustředit :-). Dámy se mění a přecházíme do tupé pěšcové koncovky. Moment, vlastně není tupá, zdá se, že je vyhraná za soupeře! To je v pr...i! Na půlminutě dělám zoufalý průlom s obětí pěšce (soupeř mu samozřejmě mohl zabránit), soupeř přemýšlí asi 15 minut - a to už je mi jasné, průlom je vítězný! Oba si postavíme dámu a já budu stát na výhru. Stalo se a na šachovnici jsou zablokované dvě dvojice pěšců, jednoho získávám a h-pěšec nezadržitelně míří na konec. Ale kam se schovat před šachy? Schovám se za toho druhého, na c8. V pohodě. Nebo vyměním tu druhou dvojičku zablokovaných pěšců a s nimi i dámy. Sakra! Ty dámy se nemění! Marně utíkám králem před šachy a pěšec na h7 smutně přichází o iluze o své historické úloze. Říkám si, že aspoň uvidím remízu 50 tahů poprvé v praxi. Když však soupeř ve 118. tahu nabízí remízu a někdo prohlásí "konečně", přijímám. Rozhodčí nás pochválil za udatnost, naoko vynadal za zdržování a nepříliš sympatický mladý pan Nešpůrek šel vysvětlovat kuchařkám, že si nestihl vyzvednout večeři, protože tahal dámskou koncovku - to musí pochopit! :-) Večis mi ukázal jednoduchou cestu k výhře asi v 80. tahu - schovat se za soupeřova c7 pěšce, nevymýšlet výměnu dam a dojít háčkem až k mantinelu. Škoda, že jsem to neviděl. Večer trávíme ve společnosti Úholičských a těšíme se na další kolo. Zajezdili jsme si na trenažéru autíčka - dva hráči jedou proti sobě, každý má své pedály a volant a stojí to 20 korun za oba. Hráli jsme o to, kdo platí. Prohrál jsem. Ale to je tím, že denně nejezdím autem do Zlína.

Další den je dvojkolo, mými soupeři jsou Jiří Kaser a Tadeáš Boček, oba mladíci, oba necelých 1800 elo. Na Jirku Kasera vypouštím rychlodraka. Ztrácí v zahájení příliš mnoho temp, dostává se do mých kleští a okolo 30. tahu mu dávám mat. S Tadeášem máme opačné rošády, což značí rychlý útok. Nakonec je ten můj na královském křídle úspěšnější a stojím na výhru. Ale místo toho, aby pan Martínek Dunglů soupeře doklepl, bojí se protihry, tak raději vymění figury a přejde do (zdá se) vyhrané koncovky. Ta je však za mě jen o něco lepší. Naštěstí soupeř podcení motiv s matem jezdcem, díky kterému jej bez velkých nervů porážím. Večer zase autíčka. Proč pořád prohrávám? A proč se mi Večis směje, když prohrávám? To není fér!

Další den (úterý) získává konečně turnaj svůj pravidelný rytmus. Kolo ráno v 9, odpoledne nějaký program. Vstanu před sedmou a chystám se na soupeře. Venku je pořád krásně a tak se rozhoduju vydat se narychlo do Loučné do obchodu. Vsuvka ke stravování - HRŮZA. Číšníků je v hotelové restauraci jako nasráno, hostů mimo dobu jídel málo, stejně se nám však nevěnují. Jídelní lístek je osekaný („Poprosím vás o jednu mexickou mísu - mexickou mísu si nemůžete objednat - proč ne? - protože máte špatný jídelní lístek - jak to? - je vás tu 500, to nemůžeme stíhat vařit vám všechno." Taky vám chybí v předchozím dialogu fráze "je mi líto" nebo omluva?), jídlo drahé, číšníci šidí (tři nožičky párků jsou jednou za 38 Kč, jindy za 48) a ještě jsme rádi, že nemáme oběd objednaný. Zatímco my si můžeme ad hoc objednat aspoň ze čtyř, většinou dobrých, jídel z osekaného jídelňáku, "stravenkáři" mají pokaždé kuře. Nejčastěji s rýží. Protože je to levné. Nejbližší obchod v Loučné - 4 kilometry. Jo, tady jsem skončil. Tak teda si udělám před partií krátký výklus - 4 km do Loučné a nazpět vlakem, celá akce na 40 minut. Nakonec se mi daří chytit stop, takže to je ještě rychlejší a máme co jíst. A Barča mi říká Forreste.

Jako soupeře dostávám v 5. kole Jiřího Navrátila. Pevně hrající pán z Uničova, 2140 Elo, hraje Londýnský útok (d4 Sf4 e3 c3 h3 atd.). Partie je velice zajímavá a jsem přesvědčený (i když opět nejdřív bez Fritze), že jsem byl strategicky vybraný. Bohužel ztrácím pěšce a soupeři se daří přejít do koncovky. Jsem tak unavený a nas.., že ani moc nekladu odpor a rychle prohrávám. Na tuhle partii se taky prostě musím podívat, z ní budu poučení ždímat po kýblech! Jsem pěkně znechucený a šachy nechci ani vidět. Večis hloupě prohrává se Šplíchalem. Na oběd jdeme tak říkajíc k bábě, do výborné hospůdky hned dole u nádraží. Doporučuju všem, kdo někdy navštívíte Kouty! Pracuju až dlouho do noci. Protože měním software (excel není vhodný a k R nemám dokumentaci), přestávám věřit, že už jen chvilka, a bude to. Jdu spát o půl pátý, stávkuje mi počítač - velké díky Večisovi i Marťovi Beilovi za technologický support.

6. kolo hraju bílýma s panem Kuchynkou, asi 2020. Rychlá remis, já jsem nevyspaný, pan Kuchynka unavený - tak jsme oba rádi. Jdu pracovat. Večis mě zase poráží v autíčkách, ale získávám čestnou první výhru. Našla se Anička :-(. Venku se kazí počasí, prší. V 7. kole mám Mílu Vanku, kapitána Úholiček A, kamaráda, elo necelých 2200. V turnaji se mu moc nedaří, ale se známými se jak známo dobře hledá ztracená nit. Jdu brzo spát, pracuju, jdu hrát. Deadline je v pátek, je čtvrtek, uprostřed partie jdu volat, kdy to budu mít. S Mílou hraji černýma zavřenou Sicilku se Sc4 - a strategická idea vyměnit bílému Jf3 a ovládnout střelcem a jezdci e5 a d4 v partii docela slaví úspěch. Pak udělám jeden tah, zpomalující můj nástup na dámském křídle, a dostávám se pod kola útoku po f-sloupci. Ten odvracím a přecházíme do za mě lepší koncovky. Tu Míla velmi zkušeně zostřuje (jinak by asi měl při mé dobré hře vykrvácet). Na hodinách máme každý asi 2 minuty, otevřená pozice, exponovaní králové, každý dámu, věž a lehkou figuru. Tam něco MUSÍ být! To vím a hledám to. Ale nenacházím, místo toho dvoutahově ztrácím figuru. Večis mi ukazuje, jak jsem mohl místo toho získat pěšce a vyměnit dámy. Jednoduše řečeno jsem pustil výhru. Partie byla pěkná, na rozdíl od Navrátila tady mám dobrý pocit, protože se mi nic nerozpadlo pod rukama. Jen škoda výsledku. Jsem rád, že se díky mně Míla chytil, v následujících dnech měl (včetně družstev) 2.5 ze 3 se slušným průměrem. Odpoledne a v noci pracuju a dodělávám celý projekt, ufff. Šeredně jsem to podcenil. Večer jsme se Večisem na dvě hoďky navštívili Český Slavoj, zjistili jisté rozdíly ve svém vkusu na holky :-). Koncert zcela úžasný, s takovým elánem už jsem je neviděl hrát dlouho. Vašek Vojíř je nejlepší!

Bohužel jsem se tu noc, kvůli práci, moc nevyspal. V polosnu prohrávám s Ondřejem Strnadem, 1765. Výrazně lepší pozice, plná soupeřových slabin, šílená chyba v propočtu. Tahle partie rozhodla bohužel o tom, že turnaj je neúspěšný. Bez ní se svou hrou nejsem spokojený, ale není to žádná hrůza - a hlavně vím, kde mě tlačí bota. Tahle partie na tom sice moc nemění, ale přeci jen, 3 body z 8 nelze hodnotit jinak, než jako propadák. Odpoledne si konečně užívám VOLNO. S Barčou a Večisem se jdeme podívat na bowling, pak hrajeme s Úholičáky a Plzeňáky Macháčka, very pleasant evening. Prý jsme ještě hráli na pokoji dvě blitzky, 1-1. Když mi to Večis říkal, jen jsem na něj koukal s přiblblým úsměvem. V 9. kole dostávám Patrika Pýchu, 1619, v 10. tahu nabízím remis, nepřijímá, tak ho porážím. 4 body z 9. S Honzou Framberkem a Mílou Vankou jedeme do Prahy, v autě mám už zase dobrou náladu a chuť do šachů.

Jak to celé shrnout? Turnaj byl fajn, bohužel ne jako dovolená, ale zase se mi bohatě zaplatil. Kvůli práci jsem si pokazil 8. kolo, jinak jsem předváděl svůj standard. Bohužel, jen svůj standard, k cílenému perfo 2050 mi chybělo 181 bodů. Přesně se však ukázalo, kde mě tlačí bota - jednoduchá taktika mě strašila aspoň v polovině partií! - a na tomhle máknu! Třeba s Večisem jednou ten turnaj vyhrajeme. Oblíbili jsme si Dzindziho videa, vesměs stažená z Youtube, a Dzindziho hlášky - viz úvod. Koho zajímá, co je Hadí obrana a Hadí útok, nepřemožitelná zbraň v šachové partii, za pivo mu to osobně rád vysvětlím! :-) Na snowboard jsem se nedostal, ve druhé polovině turnaje pršelo a sjezdovky v Jeseníkách byly mimo provoz. Ale sezóna ještě nekončí! S Večisem nám bylo dobře, takže díky za doprovod a těším se na příští společný turnaj. A děkuju i ostatním kamarádům za zpříjemnění akce. Vyjde-li mi čas, časem přidám nějakou partii.

Doufám, že se Vám reportáž líbila. Budu rád za komenty - a protože asi nejsou žádní vytrvalci, kteří by se dočetli až sem, loučím se. Mějte se jarně!

Martin Dungl

PS: Kdo má chuť, zkuste si vyřešit tuhle nádheru! Bílý na tahu remizuje (hrozí Sf1). Není to úplně lehké. :-)

Konečné výsledky FIDE turnaje v Koutech