ZKS: Postoupky B – TJ Polešovice

Soupisku na tento zápas jsem kompletoval ještě krkolomněji než obvykle, a to je co říct. Po opožděném odřeknutí některých hráčů jsem zjistil něco nechutného. 5. Slovy pět hráčů mi zůstalo. Zavolal jsem tedy Anetě, jestli nepřijede posunout soupisku. Souhlasila, ale mohla hrát jen dvě hodiny. Výborně, to by nás bylo šest. Zavolal jsem i Romanovi, jestli neudělá totéž. Nechtělo se mu vstávat, takže pořád šest. No a pak přišel spásný nápad nasadit bráchu, kterého si vzalo áčko. Áčko hrálo až od deseti. Jeník tedy mohl eliminovat soupeře s Elo 2270 na první v béčku a poté elegantně přejít do áčka. Konečná cifra tedy byla sedm hráčů. A to: 1. Jan Ryšavý, 2. Aneta Tomečková, 3. Pavel Hlaváček, 4. Jan Štefek, 5. Jindřich Ryšavý, 6. Marek Navrátil, 7. Jan Netušil.
Po příchodu a vysvětlení herního plánu našemu družstvu se mi naše družstvo vysmálo. A upřímně, nešlo se jim divit, dva hráči-nehráči v sestavě je trochu moc. Nicméně soupeři měli také smysl pro humor, přijeli v sedmi, takže na poslední byla oboustranná kontumace. Tomuto se pro změnu vysmívali áčkaři.

První dohrál pochopitelně Jeník na první. Nasadil svižné tempo, aby se pozice dostala co nejdál a on mohl nabídnout remízu. Tu také nabídl. Soupeř možná zaslechl rozhovor našich hráčů a vědivše (vědouce, věda, nevím, jak je ten tvar), že Jeník pospíchá, začal dlouze přemýšlet. Možná nic netušil, každopádně po dvaceti minutách se musel Jeník vzdát (0-1). Áčko už začalo hrát a soupeř by mohl zdržovat klidně další hodinu.
Druhá byla Aneta. Nabídla remiz a soupeř ji přijal (0,5-1,5). To byl nečekaný půlbod, očekával jsem protahování jak na první.
Třetí byl Pája. U něho byla rychlost také nutná, vzal si s sebou pouze pět rohlíků a bez jídla on šachy nehraje. Co se u něj stalo nevím, ale vyhrál a ještě mu pětina svačiny zbyla (1,5-1,5). Dle svých slov měl štěstí.
Honzu Netušila jsem prohrát neviděl, nevím, zda měl špatnou pozici nebo něco vymyslel (1,5-2,5).
Já jsem vynašel kombinaci. Dle mého propočtu se mělo něco vyměnit a já bych se zbavil soupeřova dobrého střelce i útoku. Následná koncovka se mi líbila. Jenže houby. Jediná varianta, kterou jsem neviděl se přirozeně hrála. Pak jsem jedinou variantu neviděl ještě dvakrát. A jak to bývá, jediné co člověk nevidí je to prohrávající (1,5-3,5). Tím (mým) pádem byl v podstatě zápas prohraný.
Pan Štefek neměl totiž ve své pozici dlouhodobě víc než remízu. V koncovce ztratil pěšce, ale stále mohl držet soupeřova střelce a krále na mrtvém bodě. Remízový tah ale přehlédl a podlehl (1,5-4,5).
Marek celou dobu obléhal krále, dokonce obětoval figuru, ale nedobyl ho. Soupeři nabídl remízu a ten ji přijal (2-5). Prohloupil, neboť mohl Marka vykopat za polovinu nebo dokonce sám zaútočit. Jenže to neudělal.

Děkuji Anetě, že přišla vypomoct a bráchovi, že si troufl na dvě partie za den. Naneštěstí nás stále bylo o jednoho méně, navíc já, Marek a pan Štefek jsme nezahráli dle očekávání. Momentálně jsme poslední a pokud příště vyhrajeme, máme šanci být i předposlední. Takže céčko, víš co musíš udělat!