MČR mládeže v Koutech

výsledky: H16, D14, FIDE open

Minulý týden se zúčastnila výprava Sokola Postoupky Mistrovství republiky mládeže v Koutech nad Desnou. Jako každý rok se soutěžilo v mládežnických kategoriích D10, H10, D12, H12, D14, H14, D16, H16 a k tomu v otevřených turnajích Národní Open (slabší) a Fide Open (silnější). Navíc letos zde měli své mistrovství republiky i junioři (H18+H20). Hotel je velký, hracího prostoru je dostatek a příroda okolo je krásná, proto jsou Kouty na tuto velkou akci dobrá volba. Z našeho oddílu si účast výborným výkonem na Mistrovství Moravy a Slezska vybojoval pouze Honza Palášek (H16). Ale protože turnaje dívek jsou otevřené, zúčastnily se bojů v kategorii D14 ještě Julča Šimčáková a Lenka Navrátilová a Fide Open jsme si jeli zahrát já a Petr Večeřa. Protože asi ne každého zajímají mé šachové patálie nebo snowboardové "výkony", rovnou napíšu, jak článek rozdělím – ve druhém odstavci pohovořím o tom, jak se turnaj po šachové stránce povedl mně, ve třetím napíši něco o nešachovém vyžití a ve čtvrtém se pokusím shrnout výsledky dalších členů výpravy. Protože jsem však nebyl trenér a většinu jejich partií jsem neviděl, budu rád, když mě v komentářích upřesníte.

Takže teď já a šachy. Hmm.. Co bych vám vyprávěl. Mé výsledky byly hrozné a bilanci 4 body z 9 s výkonem 1828 si skutečně za rámeček nedám. Jak se to seběhlo? Nu, špatně zvládnutá zahájení, hodně hrubek a snad i trochu smůly na soupeře. Až si rozeberu partie, budu chytřejší. V prvním kole jsem byl nasazený a mladíka Michala Jelínka (1733) jsem přehrál černými v zahájení. Když se schylovalo k silnému útoku na jeho královské křídlo, obětoval figuru za dva pěšce a silnou pozici v centru, kdy využil i mého slabého krále. Figura je však figura, tak jsem nakonec všechny hrozby odrazil a dal mat. Ve druhém kole jsem hrál na první šachovnici s pozdějším vítězem turnaje, Zdeňkem Hábou (2222). Ve volžském gambitu jsem si sice držel výhodu bílého, z logiky zahájení to však také znamená dostatek protihry pro černého. V oboustranné časové tísni mě pak soupeř přehrál a ve věžové koncovce s pěšcem více už se ukázala jeho brilantní technika. Třetí a čtvrté kolo byla součástí dvojkola. Večer předtím jsme hráli poker a poněkud jsem se společensky unavil. Na ranní kolo jsem poté asi 40 minut zaspal, černými jsem vyrovnal a poté soupeři (Jozef Valenčík, 1872F, avšak 2059N) nabídnul remis. Soupeř pochopitelně nevzal. Poté jsem přehlédnutím taktického obratu ztratil pěšce, načež jsem přešel (opět) do věžovky s pěšcem méně. Výhoda byla, že jsem měl mnohem lepší(!) čas a aktivnějšího krále. Po váhavé hře soupeře jsem mohl bojovat i o výhru... kterou jsem pak hloupou chybou vypustil. Remis.
V této fázi turnaje se mi přestalo dařit. Odpoledne jsem dostal naději vlašimského šachu Patrika Pýchu. V ostré pozici s rošádami na opačné strany jsem brzy stál velmi dobře, když jsem přehlédl banální oběť věže. Náhle se hrálo okolo mého krále, jehož matu se mi zabránit nepodařilo. Další den bylo ještě hůř. Černými jsem hrál s Patrikem Krušinou (1826). Tento mladík mne v zahájení přehrál a získal pěšce. Pak jsem se snažil o útok a po jeho přehlédnutí jsem mohl provést i vítěznou kombinaci, ale neviděl jsem ji. Nakonec mě zaslouženě porazil v koncovce.
Po pěti kolech mít bod a půl je bída. Další dvě kola jsem však nad slabými soupeři vyhrál a vrátil jsem se na padesát procent. Dostal jsem však svého nejméně oblíbeného soupeře, Michala Zavadila z Brna (2106), jenž má se mnou bilanci 4–0. Cílem bylo neprohrát. Velmi opatrná hra mi přinesla ovoce – brzy zůstala na každé straně jen dáma, jezdec a pár pěšců. V tom mi soupeř pěšce de facto nastavil - a mohl jsem pomýšlet na vítězství. Měl jsem však ve vlastním táboře tolik slabin, že jsem si do něj netroufl soupeřovu dámu pustit. A jinak bojovat o výhru nešlo - takže remis. Čtyři z osmi a poslední kolo. Dostávám černými Michala Černého (1844). Hraje se rychlý drak.. a dostávám po ostré partii nafrak – špatně jsem odhadnul koncovku V+V+4p x V+S+S+3p.
Závěry? Některé by byly a nechám si je pro sebe. Těším se na příští turnaj – doufám, že to bude výrazně lepší.

Po nešachové stránce se pobyt povedl mnohem více. Od neděle do čtvrtka jsem byl každý den vyjma dvojkola na snowboardu – a rozlámalo mě to tak, že i když bylo v pátek pohádkově krásné počasí, lehl jsem jen po partii postele a spal jako miminko. V Koutech je nádherná lyžovačka – s převýšením 500 metrů a sedačkovou lanovkou. Sníh byl sice mokrý a dost těžký, ale mně amatérovi to nevadilo. Ve čtvrtek de facto začalo jaro – a s Jirkou a Evou Úholičáky jsme vyjeli na Červenohorské sedlo. Tam jsme se vyřádili až až, já jsem si dokonce dal neúmyslnou freestyle vložku a lesem jsem dojel až na silnici, která klesá ze sedla na Jeseník, asi čtyři a půl kilometru od sedla (ještě že pro mě přijeli autem). Po večerech se hrál poker a úspěšně jsem v součtu prohrál 190 Kč. Zahrál jsem si blitzák (6/11) a Večis mě trénoval – a nerozumím některým dětem, kterým přítomnost trenéra u partie vadí. Je to skvělé! Stravování bylo lepší než loni, a to zejména díky batmanovi, hodnému pánovi a mexické pánvi. S Honzou Paláškem a Marťou Beilem jsme sváděli líté pingpongové bitvy a s Julčou jsem vyměnil pizzu, kterou vyrábí v pizzerii pod sjezdovkou, za několik různě dobrých jídel. Jakto? Inu, Julča obývala takzvaný pokoj smrti. Nejprve onemocněl dědeček, který tam s ní byl, tak se k ní nastěhovala Lenka. Ta pak onemocněla taky. Občas na pokoj zavítal Večis jako trenér – a taky měl namále. Julči tak přebyly obědy .. a obchod byl na světě. Druhé nejdůležitější na předposled – hráli jsme s Večisem autíčka až do zblbnutí, neporazil jsem ho ani jednou (bohužel poražený platil :( ) a Večis udělal rekord automatu. Nejdůležitější nakonec – vsadili jsme se s Večisem, kdo bude mít k 1.9.2013 větší FIDE rating. Co dostane vítěz? Asi nic. A co dostane poražený? Nechte se překvapit!

Nyní k ostatním. Ve slušné formě hrál Večis. A výhra s Lukášem Karáskem (2174) v 15 tazích je jen takovou třešničkou na dortu, naopak škoda je jeho pokažené partie s Mílou Vankou a hlavně v posledním kole s Markem Malým, kdy (již nemocný) zbytečně vypustil v koncovce remízu. Performance 2039 je velmi dobrá. Honzovi Paláškovi se nepovedl začátek turnaje (0/3), kdy si zvykal na tempo (90'+30'') a v časovkách kupil chyby se soupeři mezi 1800 a 2000. Krátká remíza v následujícím kole jej psychicky dostala do hry a pak už hrál svůj standard – nakonec z toho byly 3 body a perfo 1805, které je po tak hrůzostrašném začátku jistě úspěch. Satisfakci určitě pocítil, když konečně porazil svého dlouholetého rivala Jiřího Kozla. Turnaj Julči Šimčákové sestával ze dvou polovin. V té první hrála rychle a špatně, v té druhé pomalu a dobře. Bohužel, bylo z toho jen 2,5 bodu, avšak z odehraných partií se jistě může hodně naučit. Lenka Navrátilová jela hlavně na zkušenou, v turnaji se jí nevedlo, načež onemocněla. Získala však jistě hodně zkušeností.

Jak akci shrnout? Každý rok se na tento týden na přelomu zimy a jara těším. A každý rok předčí mé očekávání. Nejinak tomu bylo letos. Může být lepší pozvánka na Kouty 2013?

Martin Dungl