RS: Sokol Postoupky D 2010/11

Sokol Postoupky D pod vedením nehrajícího kapitána Vladimíra Opluštila a zástupce kapitána Ing. Miloslava Boudy hrál v uplynulé sezóně opět v regionální soutěži Kroměříž. Našim jediným cílem bylo zapojit do družstva další mladé hráče, a to tak, aby hrávali pravidelně. Tento cíl se jednoznačně naplnil a někteří hráči se stali hlavními tahouny týmu.
Co se týče výkonů celého družstva, tak nechybělo mnoho a naše D-družstvo si mohlo zahrát po základní 7kolové části finále A. Těsně nám tato možnost unikla a po základní části jsme skončili na 5. místě. Ve finále B nás tak čekal boj o pátou až osmou příčku. Porážkami s Milovicemi a Sokolem Holešov B a výhrou se Spartakem Hulín jsme nakonec obsadili 7 příčku.

Do bojů zasáhlo celkem 15 hráčů, přičemž největší počet zápasů odehrála tato osmička: MUDr. Miloš Kucián (5), Miroslav Rakušan (10), Filip Zavadil (8), Pavel Večeřa (8), Michal Scheichenost (9), Ing. Miloslav Bouda (10), Julie Šimčáková (7), Jan Polišenský (8).
Jednotlivé hráče si dovolím zhodnotit takto:
1. MUDr. Miloš Kucián (2,5bodu/5 zápasů). Pro Miloše to byla premiérová sezóna, co by člena Sokola Postoupky. Několik let už za nás v minulosti odehrál coby host. Na rozehrání tak dostal možnost usednout na první šachovnici v D-družstvu. Začátek byl skvělý. Dvě výhry ze dvou zápasů. Pak ovšem následovaly dvě porážky a poslední zápas skončil remízou. Miloš tak skončil na 50%, což není úplně špatný výsledek, i když jsem malinko čekal víc.
2. Miroslav Rakušan (ročník 1999), 3,5/10. Mira odehrál úplně všechny zápasy a plnou polovinu na první šachovnici. Utkal se tak prakticky s těmi nejlepšími hráči této soutěže. Raritou je, že si připsal skalpy hned dvou předsedů bývalého Okresního šachového svazu – Jardy Šaška a RNDr. Peňáze. Mirek hraje velmi odvážné šachy a je to velký bojovník. Ještě musí na spoustě věcí zapracovat, ale již teď patří mezi největší klenoty oddílu.
3. Filip Zavadil (ročník 2000), 2,5/8. Filipa čekala velká výzva, když se z role náhradníka letos vyšvihl na přední šachovnice. Výborně zvládl začátek soutěže, kdy dvěma výhrami získal velké sebevědomí. Bohužel, ne všichni soupeři se chtěli nechat porážet od o 50 let mladšího protihráče. A tak přišla série porážek. Ovšem na Filipovi je vidět velké zlepšení. Jde určitě správným směrem a jakmile začne správně využívat čas při partii, jeho výsledky budou mít rychle rostoucí charakter.
4. David Opluštil (ročník 2001) 0,5/4. David se také posunul sestavou výrazně nahoru. Narazil na silnější hráče. Nemohl také z rodinných důvodů nastoupit do více jak poloviny zápasů. Pouhý půlbod s papírově daleko silnějšími soupeři se dá hodnotit všelijak. Nejdůležitější je, že všechny partie odehrál naplno a hrál vždy poměrně dlouho. V příští sezóně snad přetaví získané zkušenosti i do výsledků.
5. Pavel Večeřa (ročník 1996) 1,5/8. Pro Pavla to byla, nebojím se říci, přelomová sezóna. Konečně odehrál prakticky celou sezónu, bez větších zdravotních komplikací. Výsledkově se mu sice opět příliš nedařilo, ale je to způsobeno zbytečnými chybami ve vyhraných pozicích. Pavel své soupeře přehrává a v okamžiku, kdy má své soupeře dorazit, tak zbytečně zpanikaří a dopouští se hrubek jako z mateřské školky. Po uvědomění si těchto nedostatků a jejich odstranění, bude Pavel své soupeře drtit jak maliny.
6. Michal Scheichenost (ročník 1998)3,5/9. I pro Michala to byla první celistvá sezona, kdy chyběl jen pro nemoc. Po výborně zahraném turnaji ve Starém Městě si uhrál velmi solidní Elo. A tak jsem se zájmem sledoval, jestli Michal zvládne již trochu větší nároky na jeho hru. V několika partiích se totiž Míša dostal do role papírového favorita. Dvě porážky na úvod nevěstily nic dobrého, ale v průběhu sezóny své výkony i výsledky dokázal ustálit na o dost vyšší hranici než byly jeho loňské výkony. Stále mám však pocit, že u Michala převládá heslo: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A tak hodně jeho velmi pěkně rozehraných partií končí předčasnou remízou. Jakmile začne hrát šachy a nebude přemýšlet víc o výsledku, může výrazně výkonnostně poskočit. Prostě méně stresu a více odvahy by určitě jeho hře neuškodilo.
7. Jan Lanč 1,5/3. Náš nejstarší člen oddílu sehrál pouhá první tři kola. Všechna spravedlivě odremizoval, jak je jeho dobrým zvykem. Poté, co se mu zhoršil zdravotní stav, již do zápasů Regionálního přeboru, nezasáhl.
8. Ing. Miloslav Bouda 4/10. Miloš je stálý inventář Postoupek. Někteří mu spíš říkají maskot. Jeho umění prohrát s kýmkoli, jakoukoli pozici je dávnou známé. I letos měl pár svých "vrcholných" chvilek, jimiž bavil hlavně naše soupeře. No, přesto tentokrát získal 40% bodů a v docházce byl stoprocentní. Teda když pominu, že si zapomněl v posledním kole přehodit doma na hodinách letní čas a divil se , že se hraje o hodinu dřív.
9. Milan Ladický (ročník 1998) 0/1. Milan patří mezi naše největší naděje. Přednost před šachy však dostává basketbal a tak jeho sporadická účast v uplynulé sezoně se mi nehodnotí dobře. Byla by velká škoda ztratit tak nadaného člena.
10. Julie Šimčáková (ročník 1998) 3,5/7. Julča zahrála letos svůj standard. S jejími výsledky v této soutěži mohu být spokojen. Bohužel se nevyvarovala taktických chyb, které jí připravují o lepší výsledky. Ty chyby jsou někdy tak neuvěřitelně naivní, že její jinak výborně rozehrané partie sráží do hlubokého podprůměru. Vyvrcholením nevyrovnaných výkonů, byla bohužel letošní nepodařená účast na MČR. Přesto Julinka patří v kraji mezi nejlepší dívky ve své kategorii a potřebuje malinko dospět šachově i rozumově, aby se dostala zpět na vítěznou vlnu.
11. Ing. Marek Šimčák 1/2. Marek si při své dobrodružné povaze a neuvěřitelnému cestovnímu a časovému vytížení každoročně najde čas na pár šachových zápasů za naše družstvo. Bojuje v každé partii jak o život. I přes nedostatky z neznalosti šachové teorie jsou jeho partie velmi zajímavé. Své těžce nabyté zkušenosti pak uplatňuje na mezinárodním poli, kde drtí v šachové hře své známé judistické rozhodčí při svých toulkách po celém světě.
12. Vít Krejčí (ročník 1998) 1/3. Víťa plnil roli náhradníka. Jeho výkony nebyly nijak oslnivé, jelikož jedinou výhru zaznamenal, když mu nepřišel soupeř. (V konečném důsledku nepřišel ani Víťa). V příští sezoně by měl dostat více příležitostí a závisí pouze na něm, jak si s nimi poradí.
13. Jan Polišenský (ročník 1999) 7/8. Původně měl Honza plnit také jen roli náhradníka. Svými výkony si však řekl o stálé místo v sestavě. Prohrál pouze jednu partii a byl nejlepším hráčem celého družstva. Uvidíme jak se mu bude dařit v příštím roce, kde se určitě posune v soupisce o mnoho míst nahoru.
14. Lenka Navrátilová (ročník 1999) 1/1. Lenka dostala jen jednu příležitost a, asi k překvapení všech, vyhrála. I ona by měla v příštím roce dostat více šancí.
15. Pavel Opluštil (ročník 2004) 1/1. V nouzi nejvyšší byl k zápasu do Holešova nasazen i Pája. Náš benjamínek se moc těšil na svou premiéru za dospělé. Soupeř se ho tak bál, že radši ani nedorazil a tak získal Pavel víc bodů pro družstvo než jeho starší bratr.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem rodičům, kteří se podíleli na naprosto bezproblémovém průběhu sezony.

opl

RP: Slavia Kroměříž D – Postoupky Junior

Předpokládám, že se napsání článku nikdo nezhostí, takže to udělám já. Sestava byla: 1. Martin Dvořák, 2. Marek Machalík, 3. Jan Palášek, 4. Marek Navrátil, 5. Jindřich Ryšavý, 6. Michael Richter, 7. Pavel Večeřa, 8. Miroslav Rakušan. Jen pro připomínku, v posledním kole šlo o postup a museli jsme vyhrát.

Před partií Mara s Martinem vtipkovali, že by si rádi dali slávistu k snídani. Já jsem měl strach, jestli se to neprotáhne a slávisti nebudou i k večeři. Nakonec jsme byli vedle všichni, protože byli Postoupečtí k obědu.

První bod zajistil Michael. Soupeře přehrál a taktickým manévrem dorazil (0-1).
Mara Navrátil prý stál hodně pasivně, Honza Palášek asi taky netahal za delší konec a já jsem přehlédl jednoduchou kombinaci se ziskem pěšce. Všichni tři jsme zaslouženě prohráli brzy po sobě, myslím v pořadí Honza, Mara, já (3-1).
Pavel byl vyhraný, měl dva pěšce víc a lepší figurky. V koncovce si ale nechal sebrat střelce. V tu ránu pan rozhodčí nestranně zvedl ruce ve vítězném gestu. Až ho oslavování přestalo bavit, tak teatrálně udělil žlutou kartu (žlutý umělohmotný tácek) svým spoluhráčům, kteří mleli pantem a nechtěli opustit místnost. Pavel mezitím spočítal své možnosti a vzdal se (4-1). Pan rozhodčí zapsal výsledek a přidal i tři tučné vykřičníky.
Zbýval Mira, Martin a Marek Machalík. Mira přijal remízu, postavení na šachovnici jsem neviděl (4,5-1,5).
Marek nestál lépe, nicméně soupeři spadl praporek, takže na pozici ve výsledku až tak nezáleželo (4,5-2,5).
Martin měl dle svých slov zahrát jinou variantu vedoucí k jistější výhře. V té, kterou zvolil, přehlédl pěšce, čímž se srovnal materiál a musel dát remízu (5-3).

Slávia nás neporazila, udělali jsme to za ni sami. Víc k tomu nemám co říct, můžete mě doplnit či opravit pod článkem.

Jindřich Ryšavý

2. liga: Postoupky A – Znojmo 3,5:4,5

V dnešním zápase 2.ligy šlo o poslední možnost jak udržet naději na záchranu. Soupeř ovšem bojuje o postup do 1.ligy. Ale my jsme na ty družstva v předu dost nahecovaní. No ale potom co jsem se dozvěděl, že nebude hrát Libor ani Marek a budu muset nastoupit i já, tak mi bylo jasné, že to bude nadlouho poslední domácí ligový zápas. Sestava byla nakonec: 1. Martin Dvořák, 2. Petr Večeřa, 3. Martin Bačák, 4. Petr Bačák, 5. Martin Dungl, 6. Radek Holman, 7. Vladimír Opluštil, 8. Jan Ryšavý. Zprvu zápas nevypadal vůbec špatně. Ale to by se člověk nesměl dlouho dívat na třetí šachovnici. "Kam ten Martin, odskočí s tím koněm", říkal jsem si v duchu. Za pár minut poté jsme již prohrávali 0:1, neboť kam půjde s koněm, nevěděl ani náš kapitán. Po tradičním začátku, pokračoval zápas dalším tradičním výsledkem. Večis(2.) na druhé se vzdal poté, co ve vyrovnané pozici, šel pěšcem tak nesmyslně, že se mu pozice úplně rozpadla. Prý pokus o protihru. Zřejmě nepochopil význam tohoto slova, neboť místo toho aby hrál proti soupeři, hrál vyloženě proti sobě. 0:2. Bohužel ani partie na čtvrté desce nás nepotěšila. Peťa se zřejmě nakazil nějakým prohrávacím bacilem od svého bráchy a posledních pár zápasů mu nevychází podle jeho představ. 0:3. Za tohoto stavu to nevypadalo vábně. Zvláště když Radek (6.) ztratil dva pěšce a dostal se do hodně prohrané jezdcovky. Přes veškerou snahu se mu nepodařilo zabránit soupeři ve skorování. 0:4. Všechny naděje na bodový zisk nám vzal výsledek na první šachovnici, kde se Martin se soupeřem dohodl po boji na remíze. 0,5:4,5. Vzápětí na prohru stojící Honza (8.) získal triviálně věž a za chvíli zaknihoval náš první bod. 1,5:4,5. Výborně hrající Martin (5.) rozhodl postupem svých centralních pěšců. Když k tomu přidal přechodnou oběť kvality s následným ziskem celé figury, bylo o výsledku partie rozhodnuto 2,5:4,5. Můj soupeř nesehrál moc dobře přechod do koncovky, kde jsem získal docela slušnou pozici. I jeho plán pochodovat králem do centra, nebyl správný. Nakonec rozhodl můj volný pěšec, za kterého musel soupeř obětovat figuru. Ještě se snažil partii prodlužovat co nejdéle, ale přece jen jsme do matu nehráli 3,5:4,5.
Opět jsme si zápas prohráli sami a tak není divu, že jsme spolu s Holešovem již jistí sestupující. Náš dnešní soupeř se naopak dostal na první místo a je tak blízko postupu do 1. ligy.
opl

ZKS: Postoupky B – TJ Polešovice

Soupisku na tento zápas jsem kompletoval ještě krkolomněji než obvykle, a to je co říct. Po opožděném odřeknutí některých hráčů jsem zjistil něco nechutného. 5. Slovy pět hráčů mi zůstalo. Zavolal jsem tedy Anetě, jestli nepřijede posunout soupisku. Souhlasila, ale mohla hrát jen dvě hodiny. Výborně, to by nás bylo šest. Zavolal jsem i Romanovi, jestli neudělá totéž. Nechtělo se mu vstávat, takže pořád šest. No a pak přišel spásný nápad nasadit bráchu, kterého si vzalo áčko. Áčko hrálo až od deseti. Jeník tedy mohl eliminovat soupeře s Elo 2270 na první v béčku a poté elegantně přejít do áčka. Konečná cifra tedy byla sedm hráčů. A to: 1. Jan Ryšavý, 2. Aneta Tomečková, 3. Pavel Hlaváček, 4. Jan Štefek, 5. Jindřich Ryšavý, 6. Marek Navrátil, 7. Jan Netušil.
Po příchodu a vysvětlení herního plánu našemu družstvu se mi naše družstvo vysmálo. A upřímně, nešlo se jim divit, dva hráči-nehráči v sestavě je trochu moc. Nicméně soupeři měli také smysl pro humor, přijeli v sedmi, takže na poslední byla oboustranná kontumace. Tomuto se pro změnu vysmívali áčkaři.

První dohrál pochopitelně Jeník na první. Nasadil svižné tempo, aby se pozice dostala co nejdál a on mohl nabídnout remízu. Tu také nabídl. Soupeř možná zaslechl rozhovor našich hráčů a vědivše (vědouce, věda, nevím, jak je ten tvar), že Jeník pospíchá, začal dlouze přemýšlet. Možná nic netušil, každopádně po dvaceti minutách se musel Jeník vzdát (0-1). Áčko už začalo hrát a soupeř by mohl zdržovat klidně další hodinu.
Druhá byla Aneta. Nabídla remiz a soupeř ji přijal (0,5-1,5). To byl nečekaný půlbod, očekával jsem protahování jak na první.
Třetí byl Pája. U něho byla rychlost také nutná, vzal si s sebou pouze pět rohlíků a bez jídla on šachy nehraje. Co se u něj stalo nevím, ale vyhrál a ještě mu pětina svačiny zbyla (1,5-1,5). Dle svých slov měl štěstí.
Honzu Netušila jsem prohrát neviděl, nevím, zda měl špatnou pozici nebo něco vymyslel (1,5-2,5).
Já jsem vynašel kombinaci. Dle mého propočtu se mělo něco vyměnit a já bych se zbavil soupeřova dobrého střelce i útoku. Následná koncovka se mi líbila. Jenže houby. Jediná varianta, kterou jsem neviděl se přirozeně hrála. Pak jsem jedinou variantu neviděl ještě dvakrát. A jak to bývá, jediné co člověk nevidí je to prohrávající (1,5-3,5). Tím (mým) pádem byl v podstatě zápas prohraný.
Pan Štefek neměl totiž ve své pozici dlouhodobě víc než remízu. V koncovce ztratil pěšce, ale stále mohl držet soupeřova střelce a krále na mrtvém bodě. Remízový tah ale přehlédl a podlehl (1,5-4,5).
Marek celou dobu obléhal krále, dokonce obětoval figuru, ale nedobyl ho. Soupeři nabídl remízu a ten ji přijal (2-5). Prohloupil, neboť mohl Marka vykopat za polovinu nebo dokonce sám zaútočit. Jenže to neudělal.

Děkuji Anetě, že přišla vypomoct a bráchovi, že si troufl na dvě partie za den. Naneštěstí nás stále bylo o jednoho méně, navíc já, Marek a pan Štefek jsme nezahráli dle očekávání. Momentálně jsme poslední a pokud příště vyhrajeme, máme šanci být i předposlední. Takže céčko, víš co musíš udělat!

RS 10.kolo: Spartak Hulín – Sokol Postoupky D 3,5:4,5

V závěrečném kole regionální soutěže nastoupilo naše D-družstvo proti poslednímu celku tabulky. Soupeř nastoupil opět nekompletní a tak jsme již na začátku vedli 2:0. Naše družstvo hrálo skoro v základní sestavě: 1. Miloš Kucián, 2. Miroslav Rakušan, 3.Filip Zavadil, 4. David Opluštil, 5. Pavel Večeřa, 6. Michal Scheichenost, 7. Miloslav Bouda, 8. Jan Polišenský.
V zápase šlo o to, kdo skončí poslední v tabulce. Z našich se tentokrát nevedlo Mirkovi (2.), když mu jeho soupeř vrátil porážku z prvního vzájemného zápasu. Partie se také nevyvedla Davidovi, který v nadějné pozici ztratil figuru a bylo po partii 2:2. Dobře si naopak vedl Michal (6.), který svého soupeře dokázal porazit. Remízami skončily partie Pavla (5.) a Filipa (3.) a tak o celkovém výsledku rozhodovala partie na první šachovnici. I ta skončila remízou, díky níž jsme zvítězili a skončili na sedmém místě v tabulce.

Za celou sezonu chci poděkovat všem hráčům a rodičům, kteří se podíleli na docela úspěšném působení našeho D-družstva v regionální soutěži.

opl

Krajský přebor družstev mladších žáků – Kateřinice

26. března jsme se vydali na krajský přebor do Kateřinic s cílem postoupit na MČR družstev mladších žáků, to znamená skončit mezi 2 nejlepšími družstvy. Bylo pro mě trochu záhadou, proč se taková soutěž koná na kraji světa, no ale budiž. Z loňského týmu, se kterým jsme vybojovali druhé místo v kraji, pro letošek zůstali jen Filip Zavadil (1. deska), Mira Rakušan (2.) a David Opluštil (3.). Byli doplněni Honzou Polišenským (4.), Lenkou Navrátilovou (5.) a zezadu všechno jistil Pája Opluštil (6.).

K mému velkému překvapení jsme byli nasazeni jako jedničky, ovšem v této věkové kategorii to mnoho neznamená. V prvním kole jsme dostali stejně jako loni Kunovice a stejně jako loni to nebylo vůbec jednoduché. Nakonec jsme ale zvítězili 4:2. Stejným výsledkem jsme zdolali i Zlín v kole druhém. Pak nás ovšem zaskočila téměř domácí Hošťálková. Vyhrát dokázali jenom Pája a Poliš, Mira na dvojce ztratil svůj jediný půlbod v turnaji a remizoval, Lenka prohrála partii, ve které od začátku tahala za kratší konec, David nevyužil možnosti k útoku a prohrál na čas a Filip, který měl ze začátku asi tři pěšce navíc si také vybral slabší chvilku a porozdával soupeři materiál.
Pak nás už čekalo Staré Město a museli jsme se vyrovnat s určitým tlakem, protože jsme již museli všechny zápasy vyhrát. Staré Město jsme nakonec zdolali 4:2. Osvětimany jsme pak porazili pro změnu opět 4:2. Rozhodující zápas nám připravilo šesté kolo, ale zvládli jsme ho na výbornou a zvítězili 4,5:1,5. Své předchozí nezdary odčinil Filip, který doslova zničil silného Kovaříka na první desce Vsetína. Poslední kolo již byla exhibice a doufám, že taková předzvěst mistrovství republiky. Boršice jsme totiž přejeli 6:0 a Pájův soupeř na šestce z toho byl dokonce tak špatný, že mu u partie říkal, že nenávidí šachy.
Filip nakonec získal 4 body, Mira 6,5 a získal cenu za nejlepší výkon na druhé šachovnici, David 5,5, Honza 5, Lenka 3 a Pája po výborném výkonu 5 bodů. Obsadili jsme tedy nakonec druhé místo a splnili cíl – postoupili na MČR.

Marek Machalík

Konečné pořadí + foto

Turnaj v Koutech po Martinovsku

S Peťou Večeřou jsme se minulý týden zúčastnili turnaje z nejtradičnějších, doprovodného FIDE Openu při Mistrovství republiky mládeže do 16 let, dorostenců a juniorů. Po letech 2002-2008 jsem tam byl již poosmé. Večisův článek jsem zatím nečetl, protože by to tomu mému bralo originalitu. Tak se pak nechám překvapit, jestli si přečtete v obou článcích totéž, něco jiného nebo pravý opak. A ještě než přijde nudná chronologie, začnu schválně hned na začátek deseti klíčovými pojmy: Hadí obrana, automobilové závody, přehlížení jednoduchých taktických obratů, videocitát "Black is almost lost. No black is not almost lost, he is lost!", který Večis komentoval slovy "nejdřív s ním zametl, pak si řekl, že to nebylo dost, tak se vrátil a zametl s ním znovu, ještě s bonusem", zpracování dat na nefunkčním notebooku (už fakt jen chvilka a je to), génius pracuje, Ortodoxní a moderní hadí útok, neochotní číšníci a hlad, Český Slavoj, rychlodraci.

Takže, je krásný slunečný pátek 11. března, po práci si konečně kupuju snowboard a jedu domů. V noci musím pracovat, zpracování dat do jedné sociologické práce, nevadí, to se sfoukne za pár hodin a dospím se ve vlaku. Nestihl jsem to, takže si beru s sebou počítač a dodělám to o víkendu. Bereme Večise autem na nádraží a potkáváme Julču Šimčákovou s (asi) babičkou. Cesta utíká pro nás bez potíží, v Šumperku se přidává Marťa Beil, a bohužel se odpojuje Julčina skupinka - nestihly přestoupit. Po dojetí se v rekordním čase ubytujeme, najíme a já si na chvilku zdřímnu. Jsem rád, že jsem nasazený těsně za půlkou - to znamená, že když budu na 50 %, budu dostávat dobrého soupeře, žádné saláty.  Plán mám perfo přes 2050 a dobrou hru.

Mým prvním soupeřem je Láďa Vaněk, sympaťák od pohledu, čtvrtý nasazený, černýma, jsem on-line. Doufám, že se na mě nikdo moc nedíval - hraje se Nimcovička a dochází přesně k tomu, co černý nesmí dopustit. Soupeř mě vsadil do kleští a postupně umačkal. Ani nevím, kde jsem udělal chybu (někdo prohlásil, že takové výhry má nejradši, když soupeř neví, kde udělal chybu - musím uznat, že z té druhé strany je to taky impresivní a zastánci výroků typu, že nezáleží na tom, je-li zážitek dobrý nebo špatný, hlavně ať je silný, by možná na mém místě dojetím padali do kolen). Jen věřím, že většinu času, kdy už jsem nad partií lámal hůl, by Fritz pořád psal něco jako +0.52. No už se těším, až si partii zanalyzuju (nejprve sám, pak s motorem). Nevadí, nepřekvapil jsem, to nic. Petr hraje krásnou partii s Tadeášem Baláčkem, kterou bohužel prohrává (nejspíš to Tadeáš zahrál dobře), taktika tam byla pěkná. Jdeme spát brzo, ráno pracuju. V neděli dopoledne se jdeme podívat na sjezdovku. Je krásně teplo a já jdu jen v tričku a šortkách. Nazpátek se svezeme vláčkem a připadáme si jako PÁNI, přání být spatřeni nám plní Míla Vanka :-). Po návštěvě sjezdovky se těším, až provětrám svoji výbavičku.

Odpoledne je mým soupeřem Petr Nešpůrek, elo 1765. Hmmm.. Další velmi poučná partie. Naprosto ho bílýma přehrávám. Oba máme dlouhé rošády a okolo 15. tahu jsou mé figurky připraveny provést rozkaz velitele - zničit domek černého krále. Soupeř to pochopil, a de facto rezignoval - uvolnil se v centru, ztratil u toho pěšce a přešli jsme do dámské koncovky s mým pěšcem víc. Co jsem hodinu vymýšlel, jsem během deseti vteřin ztratil - šach, šach, braní, pěšců je stejně. Nejtupější remis. S tím se však nehodlám smířit, vytrvale odmítám časté nabídky smíru a jdu králem do boje. Brzo jsme jedni z mála, kdo hrají, bloudím bezcílně po šachovnici a nadávám si, že tu ještě budu chvíli trpět, abych si zapamatoval, že se příště mám soustředit :-). Dámy se mění a přecházíme do tupé pěšcové koncovky. Moment, vlastně není tupá, zdá se, že je vyhraná za soupeře! To je v pr...i! Na půlminutě dělám zoufalý průlom s obětí pěšce (soupeř mu samozřejmě mohl zabránit), soupeř přemýšlí asi 15 minut - a to už je mi jasné, průlom je vítězný! Oba si postavíme dámu a já budu stát na výhru. Stalo se a na šachovnici jsou zablokované dvě dvojice pěšců, jednoho získávám a h-pěšec nezadržitelně míří na konec. Ale kam se schovat před šachy? Schovám se za toho druhého, na c8. V pohodě. Nebo vyměním tu druhou dvojičku zablokovaných pěšců a s nimi i dámy. Sakra! Ty dámy se nemění! Marně utíkám králem před šachy a pěšec na h7 smutně přichází o iluze o své historické úloze. Říkám si, že aspoň uvidím remízu 50 tahů poprvé v praxi. Když však soupeř ve 118. tahu nabízí remízu a někdo prohlásí "konečně", přijímám. Rozhodčí nás pochválil za udatnost, naoko vynadal za zdržování a nepříliš sympatický mladý pan Nešpůrek šel vysvětlovat kuchařkám, že si nestihl vyzvednout večeři, protože tahal dámskou koncovku - to musí pochopit! :-) Večis mi ukázal jednoduchou cestu k výhře asi v 80. tahu - schovat se za soupeřova c7 pěšce, nevymýšlet výměnu dam a dojít háčkem až k mantinelu. Škoda, že jsem to neviděl. Večer trávíme ve společnosti Úholičských a těšíme se na další kolo. Zajezdili jsme si na trenažéru autíčka - dva hráči jedou proti sobě, každý má své pedály a volant a stojí to 20 korun za oba. Hráli jsme o to, kdo platí. Prohrál jsem. Ale to je tím, že denně nejezdím autem do Zlína.

Další den je dvojkolo, mými soupeři jsou Jiří Kaser a Tadeáš Boček, oba mladíci, oba necelých 1800 elo. Na Jirku Kasera vypouštím rychlodraka. Ztrácí v zahájení příliš mnoho temp, dostává se do mých kleští a okolo 30. tahu mu dávám mat. S Tadeášem máme opačné rošády, což značí rychlý útok. Nakonec je ten můj na královském křídle úspěšnější a stojím na výhru. Ale místo toho, aby pan Martínek Dunglů soupeře doklepl, bojí se protihry, tak raději vymění figury a přejde do (zdá se) vyhrané koncovky. Ta je však za mě jen o něco lepší. Naštěstí soupeř podcení motiv s matem jezdcem, díky kterému jej bez velkých nervů porážím. Večer zase autíčka. Proč pořád prohrávám? A proč se mi Večis směje, když prohrávám? To není fér!

Další den (úterý) získává konečně turnaj svůj pravidelný rytmus. Kolo ráno v 9, odpoledne nějaký program. Vstanu před sedmou a chystám se na soupeře. Venku je pořád krásně a tak se rozhoduju vydat se narychlo do Loučné do obchodu. Vsuvka ke stravování - HRŮZA. Číšníků je v hotelové restauraci jako nasráno, hostů mimo dobu jídel málo, stejně se nám však nevěnují. Jídelní lístek je osekaný („Poprosím vás o jednu mexickou mísu - mexickou mísu si nemůžete objednat - proč ne? - protože máte špatný jídelní lístek - jak to? - je vás tu 500, to nemůžeme stíhat vařit vám všechno." Taky vám chybí v předchozím dialogu fráze "je mi líto" nebo omluva?), jídlo drahé, číšníci šidí (tři nožičky párků jsou jednou za 38 Kč, jindy za 48) a ještě jsme rádi, že nemáme oběd objednaný. Zatímco my si můžeme ad hoc objednat aspoň ze čtyř, většinou dobrých, jídel z osekaného jídelňáku, "stravenkáři" mají pokaždé kuře. Nejčastěji s rýží. Protože je to levné. Nejbližší obchod v Loučné - 4 kilometry. Jo, tady jsem skončil. Tak teda si udělám před partií krátký výklus - 4 km do Loučné a nazpět vlakem, celá akce na 40 minut. Nakonec se mi daří chytit stop, takže to je ještě rychlejší a máme co jíst. A Barča mi říká Forreste.

Jako soupeře dostávám v 5. kole Jiřího Navrátila. Pevně hrající pán z Uničova, 2140 Elo, hraje Londýnský útok (d4 Sf4 e3 c3 h3 atd.). Partie je velice zajímavá a jsem přesvědčený (i když opět nejdřív bez Fritze), že jsem byl strategicky vybraný. Bohužel ztrácím pěšce a soupeři se daří přejít do koncovky. Jsem tak unavený a nas.., že ani moc nekladu odpor a rychle prohrávám. Na tuhle partii se taky prostě musím podívat, z ní budu poučení ždímat po kýblech! Jsem pěkně znechucený a šachy nechci ani vidět. Večis hloupě prohrává se Šplíchalem. Na oběd jdeme tak říkajíc k bábě, do výborné hospůdky hned dole u nádraží. Doporučuju všem, kdo někdy navštívíte Kouty! Pracuju až dlouho do noci. Protože měním software (excel není vhodný a k R nemám dokumentaci), přestávám věřit, že už jen chvilka, a bude to. Jdu spát o půl pátý, stávkuje mi počítač - velké díky Večisovi i Marťovi Beilovi za technologický support.

6. kolo hraju bílýma s panem Kuchynkou, asi 2020. Rychlá remis, já jsem nevyspaný, pan Kuchynka unavený - tak jsme oba rádi. Jdu pracovat. Večis mě zase poráží v autíčkách, ale získávám čestnou první výhru. Našla se Anička :-(. Venku se kazí počasí, prší. V 7. kole mám Mílu Vanku, kapitána Úholiček A, kamaráda, elo necelých 2200. V turnaji se mu moc nedaří, ale se známými se jak známo dobře hledá ztracená nit. Jdu brzo spát, pracuju, jdu hrát. Deadline je v pátek, je čtvrtek, uprostřed partie jdu volat, kdy to budu mít. S Mílou hraji černýma zavřenou Sicilku se Sc4 - a strategická idea vyměnit bílému Jf3 a ovládnout střelcem a jezdci e5 a d4 v partii docela slaví úspěch. Pak udělám jeden tah, zpomalující můj nástup na dámském křídle, a dostávám se pod kola útoku po f-sloupci. Ten odvracím a přecházíme do za mě lepší koncovky. Tu Míla velmi zkušeně zostřuje (jinak by asi měl při mé dobré hře vykrvácet). Na hodinách máme každý asi 2 minuty, otevřená pozice, exponovaní králové, každý dámu, věž a lehkou figuru. Tam něco MUSÍ být! To vím a hledám to. Ale nenacházím, místo toho dvoutahově ztrácím figuru. Večis mi ukazuje, jak jsem mohl místo toho získat pěšce a vyměnit dámy. Jednoduše řečeno jsem pustil výhru. Partie byla pěkná, na rozdíl od Navrátila tady mám dobrý pocit, protože se mi nic nerozpadlo pod rukama. Jen škoda výsledku. Jsem rád, že se díky mně Míla chytil, v následujících dnech měl (včetně družstev) 2.5 ze 3 se slušným průměrem. Odpoledne a v noci pracuju a dodělávám celý projekt, ufff. Šeredně jsem to podcenil. Večer jsme se Večisem na dvě hoďky navštívili Český Slavoj, zjistili jisté rozdíly ve svém vkusu na holky :-). Koncert zcela úžasný, s takovým elánem už jsem je neviděl hrát dlouho. Vašek Vojíř je nejlepší!

Bohužel jsem se tu noc, kvůli práci, moc nevyspal. V polosnu prohrávám s Ondřejem Strnadem, 1765. Výrazně lepší pozice, plná soupeřových slabin, šílená chyba v propočtu. Tahle partie rozhodla bohužel o tom, že turnaj je neúspěšný. Bez ní se svou hrou nejsem spokojený, ale není to žádná hrůza - a hlavně vím, kde mě tlačí bota. Tahle partie na tom sice moc nemění, ale přeci jen, 3 body z 8 nelze hodnotit jinak, než jako propadák. Odpoledne si konečně užívám VOLNO. S Barčou a Večisem se jdeme podívat na bowling, pak hrajeme s Úholičáky a Plzeňáky Macháčka, very pleasant evening. Prý jsme ještě hráli na pokoji dvě blitzky, 1-1. Když mi to Večis říkal, jen jsem na něj koukal s přiblblým úsměvem. V 9. kole dostávám Patrika Pýchu, 1619, v 10. tahu nabízím remis, nepřijímá, tak ho porážím. 4 body z 9. S Honzou Framberkem a Mílou Vankou jedeme do Prahy, v autě mám už zase dobrou náladu a chuť do šachů.

Jak to celé shrnout? Turnaj byl fajn, bohužel ne jako dovolená, ale zase se mi bohatě zaplatil. Kvůli práci jsem si pokazil 8. kolo, jinak jsem předváděl svůj standard. Bohužel, jen svůj standard, k cílenému perfo 2050 mi chybělo 181 bodů. Přesně se však ukázalo, kde mě tlačí bota - jednoduchá taktika mě strašila aspoň v polovině partií! - a na tomhle máknu! Třeba s Večisem jednou ten turnaj vyhrajeme. Oblíbili jsme si Dzindziho videa, vesměs stažená z Youtube, a Dzindziho hlášky - viz úvod. Koho zajímá, co je Hadí obrana a Hadí útok, nepřemožitelná zbraň v šachové partii, za pivo mu to osobně rád vysvětlím! :-) Na snowboard jsem se nedostal, ve druhé polovině turnaje pršelo a sjezdovky v Jeseníkách byly mimo provoz. Ale sezóna ještě nekončí! S Večisem nám bylo dobře, takže díky za doprovod a těším se na příští společný turnaj. A děkuju i ostatním kamarádům za zpříjemnění akce. Vyjde-li mi čas, časem přidám nějakou partii.

Doufám, že se Vám reportáž líbila. Budu rád za komenty - a protože asi nejsou žádní vytrvalci, kteří by se dočetli až sem, loučím se. Mějte se jarně!

Martin Dungl

PS: Kdo má chuť, zkuste si vyřešit tuhle nádheru! Bílý na tahu remizuje (hrozí Sf1). Není to úplně lehké. :-)

Konečné výsledky FIDE turnaje v Koutech