V sobotu 4. prosince jsme měli jet na první turnaj Grand Prix Zlínského kraje. Akce byla nachystaná stejně jako vždy. Čekal jsem, že se většina našich hráčů prosadí a získá tak potřebné sebevědomí do další části sezóny. Hned několik hráčů mělo reálné šance bojovat o medailové příčky. Na mou výzvu s dostatečným časovým předstihem odpovědělo 12 ze 13 nominovaných hráčů, což mi udělala opravdovou radost. Konečně jsme se mohli v této soutěži výrazně prosadit. Doprava byla zajištěna jako tradičně z řad ochotných rodičů. V dané chvíli bylo k dispozici 6 aut, což byl počet více než postačující. Již začátkem týdne ovšem začaly chodit nepříjemné zprávy o zdravotních stavech některých hráčů. Postupně se kvůli nemoci omluvili Míša Scheichenost, Tadeáš Šruc a Honza Polišenský. Tím vypadli i tři automobily. Ve středu přišla sněhová kalamita, která mi poněkud zkřížila plány. Pro jistotu jsem si zjistil podrobnou předpověď počasí na víkend. Mělo ještě v pátek odpoledne chumelit, ale přes víkend, už sněžit nemělo. Uzávěrky ve Zlínském kraji také nikde hlášeny nebyly. Na středeční trénink se dostavil jen Kuba Vašíček. A bylo mi sděleno dědečkem, že na sobotu je Kubova účast nejistá, protože bude mrznout. Jelikož je GP turnajem jednotlivců, tak nebudu nikoho přemlouvat. Je to hlavně na rodičích. Přesto se stalo něco, co jsem za dobu mého působení v Postoupkách nezažil. Postupně se ještě omluvili Víťa Krejčí, bez udání důvodů; v sobotu ráno mi přišla SMS od Ladických, že Milana v takovém počasí na turnaj nepustí. Po tom, co jsem vyzvedl Julču a dorazil na místo srazu, tak mně čekala další jobovka. Filip Zavadil nepojede a tak nám zbylo jen jediné auto - to moje. Jelikož na jedno volné místo na srazu byli tři kandidáti, krátce jsme s rodiči diskutovali jak to provést. Rozhodl za nás malý Dan Urban, který prohlásil, že na turnaj chce jet a domů prý jít nemůže. Tak zůstali doma Honza Netušil a Mira Rakušan. Naštěstí to oba pozůstalí rodičové vzali sportovně. A tak torzo naší výpravy vyrazilo s 15 minutovým zpožděním. Cesta byla projetá, jak jsem očekával. A za Hulínem nebylo na silnici po sněhu ani stopy. Protivná byla sice mlha, ale i ta u Otrokovic také výrazně zřídla. Po hodině opatrné jízdy jsme dorazili do Hluku. Po krátkém hledání místní tvrze, kde nám výrazně pomohla jedna sličná slečna, jsme dorazili do hrací místnosti. Turnaje se zúčastnilo 70 hráčů z oddílů celého kraje, včetně horských vsetínských vísek. Na četné dotazy typu, zda je u nás také jarmark, jsem odpovídal, že u nás řádí nemoci a počasí. Nechápavé kroucení hlavou bylo hlavní reakcí při stručném popisu naší situace.
Turnaj proběhl ve velmi pěkném a příjemném historickém objektu místní tvrze. Hrací místnost byla dostatečně prostorná a byly zde i další místnosti v četně bufetu. Děti tak Ladovskou zimu mohly sledovat pouze za okny hracího sálu. Naše minivýprava nakonec odvezla dvě medaile a jedno ocenění za nejmladšího hráče. To získal Pavel Opluštil, který navíc v kategorii do 10 let vybojoval 3 body a celkově velmi pěkné 10. místo. David Opluštil, jako první nasazený ve stejné kategorii, odehrál celý turnaj na první šachovnici. Celý turnaj vedl. Prohrou v pátém kole s pozdějším vítězem Suchánkem se Zlína se připravil o vybudovaný náskok. Dvěma remízami s bratry Vrajovými z Hošťálkové pak klesl až na třetí příčku. S bronzovou medailí musel být spokojen, protože poslední remízu doslova vydřel. Dan Urban v kategorii do 12 let na své soupeře šachově nestačil a ziskem jednoho bodu skončil v poli poražených. V kategorii do 14 let startovala jen Julie Šimčáková, která získala 3 body a obsadila 16. příčku. Mezi děvčaty byla jediná a tak získala zlatou medaili.
Cesta zpět proběhla opět bez větších komplikací, i když i odpoledne byla zejména od Otrokovic dost hustá mlha.
Modleme se, ať 15. ledna není podobné počasí, protože dvě naše družstva hrají dorosteneckou ligu. V případě naší neúčasti v této soutěži, by nás totiž čekala několikatisícová pokuta.
-opl-
Kdybys radši vyfotil sličnou slečnu..
OdpovědětVymazat