Holešov A - Postoupky A 4 - 4

aneb opožděná reportáž o tom, jak se hrají šachy v krajském přeboru.

Poslední zápas kalendářního roku a neoficiální souboj o pozici druhého nejlepšího týmu okresu sehrály Postoupky A na horké půdě šachového klubu z Holešova. Domácí loni společně s námi sestoupili ze 2. ligy a před sezónou hořeli jistě touhou se zpět na ligová kolbiště vrátit. Podzim se jim však hrubě nepovedl. Možná i proto na nás vyrukovali s takřka nejsilnější sestavou, chyběl jim jen Marek Rafaja otec. Na druhé straně, nám z první devítky chyběli hned tři hráči. Byli jsme však namotivováni dvěma přesvědčivými výhrami z posledních kol.

Bezmračné ráno vybízelo více než k šachům spíše k výletu do přírody. Cesta pro nás byla trochu problematická - já jsem zaspal a auto s Marťou Bačákem se ztratilo. Skutečně, u házenkářského hřiště schovaného mezi zahrádkami by šachovou místnost hledal asi málokdo. Zdání však klamalo a na kraji Holešova nás přivítala útulná klubovna s barem a ochotným panem vrchním, který byl na místě jen pro nás. Ve stejně hřejivém a přátelském duchu se nesl úvod utkání. Idyle kamarádského zápasu pomohla také náhoda, která svedla proti sobě dlouholetou oporu domácích Pavla Navrátilíka s nekorunovaným remízovým králem Radkem Šudřichem a hostující slávisty Jirku Kašíka s Peťou Petříkem. Nikoho pak nepřekvapilo, když byl stav zápasu záhy 1-1, slávistické áčko mělo v Litovli o dva fanoušky více, Holešov vševidoucí kapitánské oko a Pavel se procházel mezi šachovnicemi s pivkem. Tehdy jsem ještě netušil, že výše zmíněná hřejivost je podobna té, s jakou se ještě z posledních sil vytáhne sluníčko, když se blíží bouře, nebo s trochu větší dávkou fantazie, jakou umí vyprodukovat ohnivé prameny pekelné. Naopak. Na mé šachovnici (číslo 4) se také žádné hromobití nekonalo, kamarád a bývalý extraligový spoluhráč Libor Zicháček sehrál pasivně zahájení, vyměnili jsme dámy, udělal jsem mu dvojpěšce a snažil se jej v zablokované pozici přetlačit a využít jeho slabiny. Honza Palášek s Piskačem opakovaně odmítal remízu, tu odmítl po dlouhém rozmýšlení také Jarda se Sojkou. Marťa Dvořák stál s Tomášem Cagašíkem trochu hůř a Marťa Bačák trochu líp s Markem Rafajou synem.

Existují hráči, kteří snad v každém zápase, dávno poté, co ostatní dohrají, a často za rozhodnutého stavu, tahají těžké zablokované pozice a spoluhráči je buď proklínají, anebo do nich naopak vkládají naděje, to podle stavu zápasu. A je taktéž skupina "frajerů", kteří jsou s partií vždy brzy hotovi, a ať už je jejich výsledek takový či onaký, vídáme je nezúčastněně se nudit, bavit se, hladovět, svačit nebo kibicovat. Pája Hlaváček patří bezpochyby mezi ty druhé (jen hladovět jsem ho ještě neviděl). Na Milana Vymětala vyrukoval svým typickým pěšcovým útokem. Postavil řetězec zhruba ve stylu a2-b3-c4-d5-e4-f5-g6, načež s otevřeným h sloupcem (!) a malou rošádou (!) útočil na černého krále na c8 (!!). Po výborném výkonu brzy vyhrál a vedli jsme 2-1. Honzovi jsem dovolil hrát podle toho, jak si bude věřit. Dostal se do koncovky střelce proti jezdci, ve které ve velkém stylu zvítězil v minulém kole. Tentokrát však byla jeho pěšcová struktura tak špatná, že o výhru mohl usilovat jedině soupeř. Tomu to však asi bylo jedno. 2.5-1.5. Mezitím jsem já přešel do těžké koncovky stejnopolných střelců, v té jsem získal pěšce, ale v nastalé pozici se jako jediná možná cesta k vítězství jevila varianta s oboustranným stavením dam. Jelikož však Libor hrál rychle, přibyla nám oběma hodina dlouho před časovou kontrolou. A to mi umožnilo provést prvek známý spíše s Holanďanů, který se mi líbí (a kterým jsem se hned každému chlubil). Dvakrát jsem zopakoval tahy – a když jsem mohl opakovat potřetí, dal jsem se do čekání. Na hodinách jsem měl přes 50 minut a rozhodující partie pomalu dospěly do časovek. Po prvním shlédnutí vypadal zápas až idylicky. Ale z dálky už zazníval pomyslný hrom.

Bylo se totiž na co dívat. Ne na páté šachovnici – tam se zajiskřilo až později, teď to vypadalo, že Marťa Bačák pomalu a jistě tlačí do vítězství čtyřvěžovku s jedním až dvěma pěšci více. Zajímavější už to bylo na první desce – Marťa Dvořák stál s Cagašíkem už lépe a s několika minutami na hodinách měl navíc navrch proti několika desítkám sekund soupeře. Časovku zvládl bravurně a vyšel z ní ještě lépe (stroj ukazoval snad 1.7). A když jsem viděl Jardovu pozici, byl jsem skoro v klidu. Oboustranný útok, z Jardovy strany však o poznání důraznější. Oba však měli na 10 tahů dvě a půl minuty.

Tu začaly dopadat první těžké pomyslné kapky. Jarda se ve velmi komplikované pozici na minutku zamyslel a na 9 tahů mu zbylo 21 vteřin. Situaci vyřešil dobře, a i když si (také blitzající) soupeř postavil druhou dámu, byl vyhraný. Dal totiž odtažný šach, což soupeř neviděl .. a provedl nemožný tah. Náš hráč měl automaticky dostat dvě minuty navíc. To ale nenapadlo jeho (což naprosto chápu, v takovém stresu) a nepoukázal na to ani rozhodčí. Byl by ale alibismus mít mu to za zlé - nenapadlo to ani mě, a to jsem stál přímo u partie. Za chyby se platí, teď už si to budu pamatovat (a protože předpokládám, že tento blog čtou hlavně spřízněné duše, apeluji - pamatujte si to, příště hned za rozhodčím, kdokoliv, nejen kapitán!). Ještě jednu šanci Jarda měl - mohl dát dva jednotahové maty. Ale neměl dost času se zorientovat - a na čas taky prohrál.

Stav byl sice srovnaný, 2.5-2.5, ale oba spoluhráči byli vyhraní. Takže skoro úleva. Remizoval jsem, na chvíli se vzdálil, a když se vracím, na páté šachovnici se staví. Překvapeně se ptám na výsledek. A Marťa prohrál po zcela banální chybě. Dobře to znám, je to hrozně k vzteku a nejvíc to asi mrzí Marťu. Takže Marťo, soustředit se až do konce. A jak na to? Nevím, kdybych věděl, mám teď tak o 100 vyšší Elo..

Z vyhraného zápasu jsme najednou prohrávali 4-3 – a Marťa Dvořák musel vyhrát s Cagašíkem. Po vynikajícím výkonu se mu to podařilo, i když koncovka dámy a slabého krále proti lehké figuře a postouplému pěšci, ještě s věžemi na obou stranách, vyžadovala přesnost. Ale Marťa přesný byl - a zapsala se zápasová remíza.

Vzhledem k počátečnímu rozdělení sil není remíza překvapivý výsledek. Nicméně když vezmu v potaz stav zápasu, vypadalo to minimálně na výsledek 5-3. Ale i díky možnosti zvratů jsou šachy krásné a vezmu-li v úvahu hrubost našich chyb, byla remíza zasloužená.

ŠK Holešov A TJ Sokol Postoupky A
Cagašík Tomáš (H) 2296F 0 - 1 2083F Dvořák Martin
Sojka Aleš (H) 2094F 1 - 0 2167F Sháněl Jaroslav (H)
Šudřich Radek 2078F ½ - ½ 2102F Navrátilík Pavel
Zicháček Libor 2040F ½ - ½ 2001F Dungl Martin
Rafaja Marek ml. 1916F 1 - 0 2105F Bačák Martin
Petřík Petr (H) 1953F ½ - ½ 2010F Kašík Jiří (H)
Piskač Ondřej 1708N ½ - ½ 1711F Palášek Jan
Vymětal Milan 1876F 0 - 1 1908F Hlaváček Pavel
4 : 4

Hezké svátky a hodně výher v roce 2012, životních i šachových, Vám přeje

Martin Dungl