Já jsem dohrál první. Ztratil jsem dámu (0-2). Zdeňa Ševčík tvrdil, že jsem svou prohrou namotivoval družstvo k vyššímu výkonu. Pája Hlaváček prohlásil, že kapitán který prohraje (a ještě k tomu první!) je na houby. Vyberte si názor který chcete.
Ostatní stáli vcelku dobře. Mara zaútočil, získal figuru a ani vytrvalé syčení soupeři nepomohlo (1-2).
Pájova pozice se mi moc nelíbila, jeho slibný vývin se zdánlivě zastavil. Když ale obsadil předposlední řadu dvojicí věží, museli jsme já i soupeř uznat, že Pája umí (2-2).
Honza Palášek stál trochu lépe, ale jednoznačné to nebylo. Soupeř se rozhodl mu pomoci a nechal si na posledních patnáct tahů jenom pár minut. Čas mu vypršel asi ve 34 tahu (3-2).
Zdeňa Ševčík měl mezitím oboustrannou časovku, i když nijak strašnou. Od začátku partie stál lépe a soupeř se po časové kontrole vzdal (4-2).
Zdeňa Prokopec ztratil pěšce, ale pozici měl lepší. Naopak čas měl mizerný, čtvrt hodinu na dvacet tahů. Soupeř nějakým záhadným způsobem jeho čas dotáhl a dokonce přetáhl. Podle svého zápisu zahrál čtyřicátý tah před spadnutím praporku, podle Zdeni a mě to tak nebylo. Následovala rekonstrukce partie, které prokázala, že čtyřicet tahů nezahrál a to byl konec partie i boje o výsledek zápasu (5-2).
Poslední dohrával brácha. Po patnácti tazích měl jenom patnáct minut pryč, což je malý div. Soupeř měl čas i pozici dlouho horší. Potom Jeník získal figuru za pěšce a další dvě hodiny svou výhodu prosazoval. S minutou na hodinách tak uzavřel skóre (6-2).
Ve čtyřech partiích byla časovka, někde oboustranná a u Jeníka dokonce dvakrát. Čas nám zajistil dva body. Přesto si myslím, že bychom vyhráli i kdyby soupeři zahráli všech čtyřicet tahů včas. Toto slavné vítězství nás konečně posunulo na předposlední místo. V dalších kolech se jistě posuneme ještě výš, ty nejsilnější soupeře jsme si už vybrali dřív.